Afrodité

Afrodité

Už dopoledne rozkvetla třešeň a její vůně,
krása květu i lásku do duše člověka nese.
To bohyně nymfy se probudily a stromy
ze zimního spánku také vzbudily,
vše to k jarnímu květu vehnaly a jen se usmívaly.
To bohyně Afrodité se ze spánku probouzí
a s ní láska, co vchází do lidských srdcí.

A bohové Pothos a Priapos si s lidmi hrají!
Svou hrou i svoji sestru Afrodité škádlejí.
Neboť je to hra, co chtíče a touhy různé v lidech probouzí,
kdy touhy jsou spojené s neřestí!
Jen bohyně Nemesis se po očku dívá,
aby pak vždy spravedlivě člověku jeho prohřešky splatila.

Je to hra bohů vzájemná, co v sobě navzájem
ta jarní hra na sídlo Olymp přinesla.
To jarní probuzení v dívce a chlapci, až i srdce
v plamínek jarní touhy a lásky promění.
To se Pothos a Priapos jen už při plné hře usmívají.

Jen lidé to navzájem ve své touze okouzlení
nikterak nepoznají, ani to nevnímají.
A bohové se jen lidskému pokolení vždy zasmějí!
Jen bohyně Afrodita se na svém čele mračí,
protože má plné srdce lásky, co vlévá do lidských srdcí!

                                    
                                                                       Poutníček