Amerika

Amerika

Tak zpěv ptáků zazněl nad tím krajem,
co jako volný pták jsem se rozletěl.
Jako tramp nebo tulák krajem jdu a jejda,
narazil jsem v tom Česku na Ameriku!

Co mé oči v tom nespatří a mé srdce nad tím
místem bez lidiček v dušičce jen zazáří!
Nikde nikdo se nenachází, jen ta pověst o této
oblasti mé srdce k obavám trochu provází!

Ale to jsou babské řeči jen, že tady občas zastraší,
to chlapi v hospodě si povídají a jen po očku vždy
trampa sledují, zda zalekl se, a jen srandu pak mají!
Tak čeho se bát? Však jsem tu přece sám!

Jen strmá skaliska říkají, jak těžko se lidé zde nadřeli.
Však budou všichni  koukat, až fotky zhotovím,
to budou oči valit, až jim z chodeb a šachet vše ukáži?
Co jsem dokázal sám a pověr jsem se nebál!

Jen ten křik ptáků sov se snad uklidní a lom ten se tmou zahalí!
Jen pověst a báj tu s tmou zůstala, tam co srdce tluče v hrudi trampa.
Že by to snad obava? Co trampa trochu v hospodě polekala?
Ale to jsou přece řeči, co lidé zkomolí a straší děcka tím v okolí!

Ale jen zlo tu nešlo spát a na zvědavého trampa si počká!
Jen jak chlapec zazvoní, tak z temnot hlubin mě uvolní!
To je ten můj čas, kdy já vstanu zas! Pak člověka uchvátím
a z temna záhrobí nepustím! Však jen přijď a na kolejnici uhoď
a mně ze záhrobí věků zase trampe vysvoboď?!
Jen tvá krev v žilách člověče přece energii k myšlenkám nese.
Však tvá duše v sobě vždy hrůzu a strach před sebou neskryje.

Tak už konečně noc nastala a tlumené létání sov utichá.
Jen poslední skřek sýčka na tom skalním srázu člověka vyleká.
I duše člověka v ten okamžik noci samotného nikoho neláká.
Tak to je ta hluboká noc, co jsou lomy Amerika.

                                                                                        Poutníček