Děvka

Děvka

Dnes je den nějak mrazivý
a napadl i sníh jak peříčko bílý.
To ráno je takto chladivé,
protože mě kručí hlady v břiše.
A i ulice je prázdná,
jak paní domácí bez duše,
a můj pasák si v auťáku cigárko vykuřuje,
a mě po očku pozoruje!

A tak hledím na tu ulici a na cestu k hranici,
zda nepojede už nějaký zákazník.
Ten chlad mně ale zalézá pod kožich,
však je malý, aby bylo vidno vše,
co může dát mé tělo! Můj výstřižek, nožky holé,
aby stehna byla jak u jalůvky vidět.

Je mně smutno a úsměv můj, pomalu v grimasu se mění,
Ale ten hlad a práce tady přece nikde není!
Vše to vzalo nějak divně svůj zvrat.
Proč jsem do školy chodila a svůj dětský čas učení věnovala?
Přece jsem tak hloupá nebyla,
vždyť jsem i s vyznamenáním vyštudovala.

Jen ten pasák, ten své zuby cení a domácí za oknem pořád hledí!
Už aby se něco stalo, aby aspoň to auto s kunčaftem přijelo!
Nebo mě ten chlad a hlad tady snad zmaří!
Kam jste to dotáhli rodičové,
že my děvčátka jsme u cest a prodávané ?!

                                                                         Poutníček