Nemoc

Líbám penicilin
a čtyčicetisupňové hoře
se mi mění
ve čtvercové panoptikum

Kanduji své blouznění
do mžitkových intervalů
až se vyždíme vědomí
a usnu

Chápeš mé tropení neplech
a nebeský čaj mi dává svolení
k invazi do tvé Francie:
Síta plus ambra rovná se leitmotiv

tvých přání

Vnímej vnitří vibrace
Minulý rok jsem tě měl rád
zrovna co teď
Oni to jen svině číslujou

A mně připadá minulost tak
přítomná
že racky v letu zavrhuji
Omlouvám se okřídlené fantazii

Soustředím svou energii do
jediného bodu
Nekonečné moře, které tebou protéká
je úlisná znělka nádob:

Akt lásky (dveře otevřeny)
bílá voda čiré pěny
řve v přístavu beze změny
Oči na molu shlížejí

jak jí čluny z moře zelí
-dvojveslice hoří-
snadněji překlene
tu nejistotu víry v lidství.

I přes svoji nemoc tě miluji
a jasmíny tvých vlasů
koření mé rány
ze slunečního bajonetu

Nánosy jeřabin za oknem hromadí mé jarní touhy