Edisonovska

puvodne to bylo mnohem delsi, ale toto je prostredni cast z nedokonceneho torza, ktere vicemene licilo prochazku nocni Prahou. Silne inspirovano Nezvalovym Edisonem, ktery me od sveho precteni stale pronasleduje, takze mi v hlave neustale zneji tony..a verse.. a sneni...

Vzala mě touha, snění, plánovat psaní.
Potkal jsem půlnoční děvku
Měla rudou, snědou, podmáčenou bradku.
Kývala dopisy na všechny strany
jejich cena prý činila třináctero hrany
Byla až z Babylonu, děvka.
Řekl jsem: Nějsi hebká!
Táhla mi z očí a s ní snění.
Zůstalo mi nedokončené psaní
A může za to ten Edison!

Budiž proklet, já jeho hrozivý admirál.
Na další ulici hoboj hrál.
Byl to Dublin, strejda, Frajer.
Řehtal se, že prý už dnes jednu zajel.
Měl nezřízený plnovous, v ruce fajfku, tlapku, čapku.
Rozprostíral se po tom začouzeném škopku.
Půjdeme dál, lidi, nemám plán.

---