Kdyby lásky nebylo
smrt by vše smetla
jako kdyby někdo sebral křídla ptákům...
slovo myšlenky by pozbylo
a hrdlička by nikdy nevylétla

Smutek by vládl - stín ve tváři
smutek . jako kalná voda v kalamáři
a hvězdné pero...
kam by teď psalo?
Bílé šlépěje za hrotem na černém papíře;
život smutného; bez humoru kejklíře...
vše, co by nemělo stát, by se stalo.

Ale když láska kvete, smutek vadne
horká vášeň nad chladem vládne
a hodiny jdou pozpátku
Láska je myšlenka
ukrytá - do plané růže plátku -
spanilá milenka, jež stojí zato utrhnout

Zpod zavřených víček
derou se duše slova
z knotu voskových svíček
syčí si slovíčka pouhá
a píše verše horkým voskem..
píše život dámy poezie
zachycuje obraz její barevné fantazie -
zlaté ovečky v království nebeském

A on vykouzlí polibek na jejich rtech
slova lásky ukrytá v tichý vzdech
šeptají si oba
a ten lehký impuls - kůže na kůži,
když jeden po druhém zatouží...
jejich těla splynou
a v pouhou vteřinu vtěsná se všechna doba
ruce navzájem se ovinou
a oba usnou si v náručí
Je zbytečné použít slova

A jsou šťastni, že jsou spolu
a až slétnou z mračných polštářů dolu
budou rádi, že mají jeden druhého -
půlku srdce darovanou ze svého
a budou se milovat...

Příště budu JÁ plané růže malovat
smát se a život brát
krásný a šťastný
s krásnou myšlenkou budu si hrát
a budu svá