Růst

Růst

Tvé rty, to nalité lístky růže červené,
jak dvě půlky mandarinky šťavnaté,
co samy bez řeči říkají, vem si  mě.

Tvé oči v sobě dívčí zvědavost mají,
co žádné s chlapcem milování neznají.
Jen sem -  tam při řeči kmitají,
až se v nich jiskřičky zvědavostí, touhou,
ale i strachem třepetají!

To bojují s tvou dušičkou nepokojnou,
co má strach, ale už tě tělo tvé zrazuje
a nedá ti pokoje.
To je hra, co dívčinku k životu matky přec připravuje.

Tvé vlásky zesilnily a lesku v slunku nabraly,
to svou hrou s větrem a leskem  tě více okrášlily.
Tvé tělo, to váza umělcem, matkou přírodou udělaná,
abys i ty až nadejde čas, tak taky matkou byla.

Tak to vidíš dívenko – dívčino,
jak život utíká, včera jsi ještě v dupačkách běhala.
Dnes jsi laňka překrásná ztepilá,
a takto tě i matka příroda k životu připravila.
                                                              
                                                                Poutníček