Sen o kráse a duši té

 Pevně ve své srdce věřím,
a do tvé pevnosti neúprosně deřím.
Ty ničeho však nežádáš.

 Jak vlk za noci té po své stopě jde.
Já jak ten vlk za noci té. Hledám
tebe na konci chodby té, jež dveře k tvým
komnatám snad se otvírají.

 Já strachu teď nabývám, že již
šanci s tebou mluvit pozbývám.

 Ze strachu z odpovědi tvé, já odvahu
ztrácím, říci ti vše co na srdci mém mě
tíží.

 O kráse tvé už dosti řečeno bylo, avšak
krása vedle duše, jest jen zářnou hvězdou na
obloze. Jen barbar touží po tělu. Tělo však
jen šatem duše jest.

 Já nechci jen tvé tělo, já toužím tvé
duši na blízku být. A osud svůj, tak zaplnit.