Mezi světy

Na té větě samotné taky není nic špatného, to ty co jí předchází implikují, ač možná nezamýšleně, že jsem jako její autor neschopný, a to skoro až útočně pohrdlivým tónem, pravděpodobně také nezamýšleně. To jsme si ale ujasnili až teď, protože moje reakce v nadsázce (psané zvýšení hlasu používám jen jako nástroj buďto k uklidnění rozumného kritika nebo totálnímu vytočení nerozumného kritika) a tvá druhá reakce byla stále pravděpodobně také lépe myšlena, než jak vyzněla. Proto jsem se taky následně uchýlil k chladné (ač možná nepříliš vybíravé) logice, abychom se konečně zbavili všeho toho projikovaného zmatku. Kterého už není.

A tahleta tvá analogie je logicky koherentní v jakém vesmíru jakých přírodních zákonů uvažování? Mně to totiž přijde poněkud zmatené. Zrcadlo je něco, v čem se člověk sám odráží. Tahle báseň není o mně. Taky jsem neříkal, že nechci, aby se to četlo, já jen řekl, že to nepíšu pro ostatní lidi jakože kvůli nim - píšu tu z vnitřních pohnutek. Nemám problém s tím, když to člověk nepochopí nebo když ho to nezaujme nebo když se mu to prostě nelíbí. Problém mám s lidmi, kteří něco, co je uvnitř nich samých vyčítají textu, ve kterém to není. Kdybys napsal něco jako "nějak to nechápu, nezaujalo mě to a vůbec se mi to nelíbí", bylo by to naprosto v pořádku. Proč? Protože by to byla pravda. Ale říct namísto toho že TEXT je zmatený a tím pádem že autor je zmatený, když to prokazatelně není pravda, v pořádku není. Mně to může být celkem jedno, ale někdo by to měl říct tobě. Když už to očividně neudělal nikdo jiný, zbývá to holt na mně.

Básník tím chtěl vyjádřit několik velmi složitých ovšem zásadních a silných obrazů, které ve skutečnosti vůbec nejsou prvním plánem, čili den není dnem, soumrak soumrakem, stín stínem a noc nocí, ale naopak jde o přirozené symboly něčeho úplně ústředního v lidské skutečnosti - den je život, stín (respektive přízrak) je symbol vytrácení se života, chmur, nemoci, slabosti, atd. atp. a vzhledem k tomu, že noc je tedy antitezí života alias smrtí, poté soumrak nemůže být ničím jiným než akcentováním a dramatickým nástupem stínu, neboli umírání. Což vůbec není zmatené, nýbrž navýsost logické. Nicméně bohužel zřejmě natolik metafyzické a ve svém podání jemné a zastřené, ŽE SEM PŘIJDE ZASE NĚJAKEJ JALOVEJ CHYTRÁK, KTEREJ SE NEOBTĚŽOVAL NAD TÍM ZAMYSLET A ŘEKNE NĚJAKOU NEUVĚŘITELNĚ JEDNODUCHOU BLBOST JAKO ŽE JE TO "ZMATENÉ"! Čímž přesně v duchu principu psychologického zrcadla trefně vyjádří stav nikoli textu (zrcadla), nýbrž svého vlastního odrazu uzřeného v něm. Ach ty lidi, ještě že to nepíšu pro ně...