85

Ctihodný kmet gratulacím
ve svém křesle naslouchal,
kéž by zpola splnilo se
co mu každý právě přál.

Léta by se v dálku táhla,
Faust závistí pěkně zbled:
když si smyslím, třeba zjara,
výstup zvlád bych na Praděd.

Doktorům bych lehce pláchnul,
štěstí měl na přechodu,
kdyby do mne auťák vrazil
-on by měl mít nehodu.

Že je ale vrtkavé
to štěstí co mi přejete,
najezme se, napijme se,
berme co teď jisté je.

Až zas na vás přijde řada,
popřeji vám co vy mně,
kdyby přesto pech vás stihl,
věřte, jsem v tom nevinně.