osudů stín

osudů stín

Proč dávají Ti jméno, když neznají Tvou tvář?

Proč dávají Ti jméno, když neví, co jsi zač?

Proč důvěřují slepě tomu, že je znáš?

Když Ty sám nevíš, co chceš, co máš.

Proč obracíš se na mě?

Proč myslíš, že mě máš?

Já vím, co chceš.

Já vím, že jsi krutý hráč.

Že rád zahráváš si s životem

a nerad stojíš stranou.

Že mě jednou srazíš

k zemi krutou ranou.

Já vím, že to uděláš.

Nemá cenu přít se,

kdo z nás pravdu má.

Já řeknu Ti jen krátce,

že jsem to já.

A to bys mi věřit měl.

A Ty možná pohrozíš mi

neobvyklým trestem.

Však pro mě bude pouhým

charakteru testem.

Já už ti nevěřím.

Jak bych taky mohla býti tolik slepá,

dál ti věřit, sliby, slova.

Nejen já se obracím k tvojí tváři zády,

ale i ostatní co přivodil´s jim pády.

A my ten boj vyhrajem.

Já nedávám plané sliby,

ale to ti slíbit můžu.

Že co budu živa, Tobě nepomůžu,

byť bych zemřít měla.

Byť bych měla umřít

za živa a v hrobě.

Radši budu mrtva,

než-li patřit Tobě.

Kdo vlastně jsi?

Ztělesnění ďábla nebo ďábel sám.

Pojď blíž, já právo

vidět tvou tvář mám.

To tys mi ublížil.

Neznám Tě, přesto jsi můj nepřítel

a průvodce životem.

Tak ukaž mi svou tvář a pojď blíž,

i Ty tu mou uvidíš.

Slib ti dám.

Vždyť musím Tě znát,

proč jinak bys tu byl?

Proč bys mi jinak život překazil?

Tak kdo jsi? Ty krutý protihráči.

Kdo jsi OSUDE?