Černej Anděl

Černej Anděl

A přišel smutně černej Anděl k pobřeží,
jeho krok to tíha jest z olova a pro tvorstvo záhuba.
Jak ho v srdci tíží a srdce přitom láskou krvácí!
Za ním jen smrt a neštěstí se jen šklebí!
Ach - člověče, člověče, proč si nedáš už říct!

A tak Anděl nalomí pečeť přikázání.
Jaká to zrůda se dere ven, co přírodě a tvorstvu tento čin přináší!
Smutně se dívá Anděl na křik, co se dere z přírody a z úst lidí.
Jen voda svojí vlnku modrozelenou za vlnkou posílá, co noha stála Anděla.
Teď už ale zbarvená jest do červena. To smrtka už svoje dílo dělá!

Jen některé bílé duše jdou na bojiště slávy,
co se dobro připravuje porazit zlo v budoucnosti!
A tak tam stojí černej Anděl na pobřeží
a bojí se rozlomit pečeť přikázání!
Ještě pořád slyší - máš ještě čas člověče - tak zapřemýšlej přeci!

                                                                                           Poutníček