Kde jsi sakra??

Tolik chtěla, aby přišel. Ale nic se nedělo, jenom začalo pršet a to jí hodilo ještě víc do deprese z nepovedenýho večera. Lístek na trajfl už byl od toho, jak ho tu hodinu žmoulala v dlani skrčenej, no spíš se trhal na menší a menší kousky, ale toho si ani nevšimla, prostě bezděčně pokračovala v týhle uklidňující činnosti. Tohle není normální, on se na mě fakt vykašlal, řekla si dívka, nervózně vstala z lavičky a nerozhodně přešlápla. Vytáhla z kapsy mobil a pokoušela se dovolat na známý číslo. Marně, jediný, co mohla slyšet, bylo to znechucující...volaný účastník je dočasně nedostupný...Kolem prošel mladej kluk, asi tak dvacet mohl mít a zarazil ho zatrpklej výraz na tak jemným, krásným obličeji s velikýma, šedýma očima. Kdyby byl trochu víc voprskej, tak se zeptá tý kočky, jestli se jí něco nestalo, že se tváří tak zoufale. Ale radši šel dál svojí cestou, poučenej z tolika odmítnutí předtím a dívka se mezitím už rozhodla, že ze sebe nebude dělat dál blázna a půjde domů.

---