Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLittle bit of sadnees. 2
10. 09. 1999
0
0
2132
Autor
slavek
vyprahlá duše, jak hromada písku.
Sypká a horká, k ničemu.
pošlapat a vyhodit, co s ní jiného?
Nakonec vždyť to přebolí..
Po smrti....
Hledej moře na poušti..
co najdeš? Písek..
Písek z duše.
Možná tam bude i pouštní zmije.
jdeš za Fata morganou..
Proč ten vítr nezafouká.
proč je stále bezvětří.
Když zafouká, je to vichřice,
jež nepřináší úlevu,
přináší smrt..
Vyprahlá troska poutníka k oáze došla
z posledních sil k vytouženému pramenu..
Nemohoucí mozek, po vodě toužící,
nechce přijmout prostý fakt..
Oáza vyschla
co zbývá? Čekat...
Trošku, teda hodně mě překvapilo, že mě to začalo oslovovat hned při prvních verších, já nějak na tu neveršovanou poezii nejsem, ale líbí se mi to hned od začátku, i když sem na poušti nikdy nebyl, ale i když člověk něco ztratí, tak stále je co hledat....jen musíš chtít...
Toto je trochu jiná než sadness jedna, v té první byl smutek, ale i naděje, a tady? Smrt a čekání. Slávo, když člověk ztrácí to nejdražší, teprve si uvědomuje jeho cenu. Proto se z toho pouč a uvědom si co je ti blízké teď a chovej se k tomu tak, jako bys to měl každým dnem ztratit, odevzdej se všemu co máš rád beze zbytku. Život to jsou velké ztráty a nálezy.
Bibuško, jedna z nejkrásnějších kritik, jakou jsem kdy dostal. Děkuji Ti moc.
děkuji Vám oběma. Tahle básnička trochu předběhla svoji dobu. Právě teď bych jí asi měl napsat. .....
proč člověk ztrácí co je mu nejdražší?
proč člověk ztrácí co je mu nejdražší?
Všechno sedí, já jsem v poušti byl, protože jí mám rád, tak jsem se jako turista neubránil a válel se půlhodiny v písku jako blázen, přijeli se na mne podívat berbeři a tolik měli pochopení, že se ani neusmáli, jenom ta vichřice.. ta tam nebyla.. :-) no, byl jsem tam jen chvilku..