Milá Bedřiško,píši ti protože se vážně nemám komu svěřit a ty jsi jediný nestranný člověk,který by mě mohl vyslechnout bez nějaké hrůzy v očích či zlehčování situace.Stala se mi taková věc,hodně vážná..až neskutečná,dalo by se říct.Víš,že jsme se nedávno odstěhovali na chalupu a já si malovala jak začneme znovu v klidu žít a chajdaloupku  pomaloučku spravovat .No tak tohle asi bude muset počkat..

  Tak jsem si říkala jak nám hezky ty prázdniny začínají,synek přinesl docela pěkné známky  a chystali jsme se to oslavit nějakým prima výletem.Jenže...večer když jsem se sprchovala .jsem s hrůzou zjistila,že mě pobolívá pravé prso.Nejdřív jsem si-v bláhové naději -myslela,že jsem se praštila, ale když jsem si na to bolavé místo sáhla tak jsem tam našla malou bulku. Zatmělo se mi před očima.Srdce se rozbušilo rychlostí Formule 1 a já se rozdrkotala jako ratlík vystrčený za dveře do mrazu.Mozek začal zpracovávat tu informaci tak intenzívně,že se mi po chvíli málem rozskočila hlava.Andílci tvrdě spali po celodenním běhání po zahradě a já tak měla dost času na přemýšlení.První zrádná myšlenka mi vyskočila na mysl hned jak jsem nabrala dech po tom tvrdém kopanci-tak a teď jsem vlastně už mrtvá.Jakoby ti někdo nalil jedu s pomalým účinkem .Sotva dechu popadáš,dusí tě už jen samotná myšlenka.Taková nespravedlnost.Proč zrovna já?A co bude s dětmi.Jsou tak malí,bezbranní.Co s nimi bude když jim máma umře?Víš co bylo přímo hrůzostrašné?Že když jsem si tu bulku nahmátla okamžitě jsem věděla,že jsem v pěkném průšvihu.Možná kdybych měla chlapa tak bych nebyla tolik vyděšená,ale…kdo ví,třeba by to bylo ještě horší protože bych nevěděla jak mu to říct a dusila bych to v sobě.Nebo taky ne,zkrátka já vážně nevím,v této chvíli jsem totálně zmatená a moje myšlenky se točí dezorientovaně v kruhu a neví jak z toho zmatku ven.

Hned druhý den jsem volala svému gynekologovi a nastínila mu v jaké jsem se ocitla situaci.Neskrýval,že jsem mu tím vyrazila dech jsa zvyklý na vitální ženskou,která měla odvahu porodit ještě ve čtyřiceti letech.Napsal mi doporučení k mamografickému vyšetření.Ještě mi doporučil,že by bylo lépe je absolvovat hned po skončení menstruace.Protože jsem ji měla každým dnem dostat,souhlasila jsem.Jenomže,ta se nedostavila ani po třech dnech ačkoli jsem ji už dávno měla mít.Řekla bych,že mé tělo okamžitě reagovalo na můj stres.Zašla jsem si teda na injekci.Do deseti dnů by se mi měla menstruace dostavit.Nevím jak těch deset dní přežiju.Honí se mi v hlavě tolik myšlenek a nemám je komu říct.Mámě nechci aby si nedělala starosti a mrňousové z toho ještě nemají rozum,tak proč jim zatěžovat mozečky nějakými katastrofickými představami.

   Zatím pa  Mari Lota