Život a smrt, toť ostrov a moře

Bůh nás stvořil a k němu se navrátíme. Prach jsme a v prach se obrátíme. Z moře jsme vyšli a v něm spočineme. Oceán je začátek a moře počátek života. Vždyť co jiného je člověk, než kapka vody v oceánu, jedna z mnoha slz v oku božím, zářící hvězda na nebi mezi miliardami ostatních, zrnko písku v nekonečné poušti. Vždyť proč je člověk živ. Není jiného důvodu, než pro život sám, aby ho rozšiřoval a zajistil jeho pokračování.Život sám vyšel z prachu, z nicoty z atomů. Byl zalit oceán, který umožnil jeho vývoj, tak že postupně z vody povstal vyšší život a na pevnině se vyvinul v nás, v lidi.

Z pohledu člověka, je století dlouhá doba. Co ale potom století, tisíciletí, milion let, to všechno je z pohledu Země a vesmíru jen nepatrný okamžik na cestě za zánikem a znovuvznikem, které se v koloběhu opakují. Stejně tak i život se opakuje, jeden musí pominout, aby mohl druhý pokračovat. Naše existence není vůbec podstatná. Ani na jednom nezáleží náš život je jen chvíle a jako všechno nepotrvá věčně, jednou skončí jako všechno ostatní. My sami si můžeme pouze zvolit, jak ho prožijeme. Možná si můžeme život prodloužit nebo ho zkrátit, což se nám zajisté zanedlouho podaří. Jak se lidstvo vyvíjí, vymýšlí stále důmyslnější způsoby, jak se zničit a jeho činností zanedlouho nastane doba, kdy opravdu bude platit: Z moře jsme vyšly a v něj se navrátíme, protože nás všechny pohltí. Co nám dalo život bude i naším katem a hrobem v jednom.