Requiem tohoto dne

Ručička se mi rozeběhla po životě a vrásky na mne křičí, že je čas. Toužení se plácám po strništích a máky pokvetou i v příštích sluncích, ale rok k roku hlasy stárnou. Stejně jak se víno doleje, utichá tikot a já unaveným krajem rovnocenných večerů čekám ten pravý čas. Už dávno jsem potkal tu čarodějku s horkou vlažností A protože patřím k snílkům se zvláštní něžností čekám dál, jak vláha v poupatech, až přijde ta, jenž čarovat mne naučila Pomalu zavírám opomenutou čelist a jsem si jist svou neoblomnou naivitou

---