Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
...myšlenku o chybějící první stránce s věnováním v Bibli prý řešili v Červeném trpaslíku...
...Červeného trpaslíka mám z Červeného trpaslíka...
...stejně jsem jej ještě neviděl...snad slyšel...
...Citroňák a vlkouší přítel je vypůjčený z Hubitele! od W.S.Burroughse...
...RIDOFME je song...
...ale stejně je to všechno psaný kvůli tomu citátu z Bílého dominikána od G. Meyrinka - poznání smyslu rozčesané Bible...
...proletěly jsme bilóny kilometrů a teď jsme téměř na konci cesty, uplynou léta a děti se budou učit je song....
Myšlenky jsou události z mé Bible,
kterou jsem napsal a rozdala a pustil do světa.
...iluze...
A v kouzelné bedně sem-tam prohodí něco strýček Popleta, protože 25. února Červený trpaslík překročil hranici, bod návratu (většinou definován prostor, rychlost, vlastnost, myšlenka, teorie, vztah, veličina), odkud není cesta zpět, rozčísl pár vlasostránek Bible, blýskl očkem po Citroňáku, blýskl očkem po RIDOFME, blýskl po čudlíku, polechtal se na pytlíku, blýskl se...
a v kouzelné bedně s čudlíkem sem-tam prohodí něco strýček -
a kde je Červený trpaslík se svou RIDOFME?
a kdo je Bible?
a Citroňák?
a čudlík? - myslím, že každý Bůh by se měl během svého života alespoň pokusit zamyslet sám nad sebou a potažmo se pokusit nalézt první stránku ke své Bibli (pak může zkusit zmáčknout čudlík, jako když mačkáš citrón - a Citroňák začne tklivě zpívat), kterou napsali oni za hranicemi - stránka, na které by si celá pokolení četla: "Věnuji mé milé z lásky," a podpis - třeba: "Tvůj Citroňák."
a Citroňák se kysele zachechtal svými ohyzdně žlutými zuby...
a myslím, že každý Bůh by byl nadšen s kompletací své Bible, (první stránka, vytržená egem lidstva, roztrhaná na milióny kousků, jež proletěly bilióny kilometrů a téměř na konci cesty byly sežehnuty kosmickým zářením v onom prostoru poblíž Černé díry - malé tečky uprostřed hvězdné dráhy s planetou Hubitů, kteří se s jízlivým chechotem pokouší s těmi ohořelými útržky lidké víry a věnování hrát Boží pexeso) nyní v kompletním stavu s věnováním nezištně determinující genezi lidské víry, ale...
kde je Červený trpaslík s RIDOFME?
(stačí pouze sledovat Citroňákův pohled) - ne, nejdřív nechám Citroňáka dopsat věnování: "Věnuji Červenému trpaslíku, snílku a pytlíku." ale vše je jasné, ruka se mu třese, protože (stačí pouze stopovat Citroňákův pohled) -
(stačí pouze stopovat Citroňákův pohled za hranici, který tak tklivě a zoufale vyje po jeho vlkouším příteli, jež zůstal za hranicemi se zoufale vyjícím a odrazem se kompenzujícím pohledem Citroňáku, jež je za hranicemi) á tady ho máme, tiše, nerušit, právě píše první stránku, poznání smyslu rozčesané Bible: "Dnes vím, že duše člověka je od prvopočátku vševědoucí a všemocná a že jediné, co pro ni člověk může udělat, je odstranit všechny překážky, které stojí v cestě jejímu rozvinutí.
Pokud má vůbec možnost svým konáním něco ovlivnit!
Největším tajemstvím všech tajemství a nejskrytější hádankou všech hádanek je alchymistická proměna - vnější podoby. To říkám TOBĚ, která mi propůjčuješ svou ruku, jako dík za to, že místo mne píšeš!" blýskl očkem po RIDOFME, blýskl po čudlíku, polechtal se na pytlíku, blýskl se, napsal: "Věnuji RIDOFME z (čistě teoreticky) patrných důvodů."...
a kouzelná bedna bliká
a strýček Popleta bliká, je 6.března
a kde je Červený trpaslík s RIDOFME?
a Citroňák váhá, váhá, přemýšlí, vytrhne první stránku Bible, zničí generační ideály miliónů duší oddávajících se touze po víře v nekompletnost knihy věnované neznámým uznaným cílům, ohlédne se zpět za hranice a začne tklivě, zoufale výt a zpívat, pohled žlutý, dech kyselý, chlupy zježené, zvednuté chřípí a ztrnulý ocas mrskající se ve víru tajemného rytmu rozčísnutých a vytržených prvních stránek Bible, vířících tím bezgravitačním prostorem...
kde je Červený trpaslík s RIDOFME
a Citroňák
a čudlík
a čudlík a strýček Popleta - vlkouší přítel jsou za hranicemi
a začne tklivě a zoufale zpívat, brzy je doplněn Červeným trpaslíkem, malým velkým snílkem a to duo zpívá velmi realistickou a vášnivou formou lásku láskou, bolestí a uměním omámené RIDOFME: "Už jsme oba pěkně ulítli, přeletěly jsme spoustu hranic, proletěly jsme - proletěly jsme bilóny kilometrů a teď jsme téměř na konci cesty, uplynou léta a děti se budou učit, že jsme byli první, kteří se vydali do vesmíru, se vydali, vydali do vesmíru, vesmíru - do vesmíru...
kde je RIDOFME se svým Červeným trpaslíkem."
"HAHAHAHAHAHAHA!!! a je od nich pokoj."
Popletův tučný, ohyzdný prst plný sádelných ostatků miliónů odepsaných duší toužících po věnování z lásky se ještě sinale klepe v ozvěně toho nechutného jízlivého smíchu, tak připomínající Hubití šišlavý smích, jež odepsal tohle všechno nadobro a navždy. Teď jej sundal, stočil do své široké dlaně připomínající alobal ostatků a čudlík, který věděl, že právě odepsal ty za hranicemi blikal v němém tanci světýlek ničících okolní stíny a sem-tam ozářivší jeho sytě rudé, fascinativně zářící oči, odrážející a kompenzující Citroňákův vzdálený, zoufale vyjící pohled.
...
Písmák