Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVÝSADEK-36
28. 01. 2008
1
0
2315
Autor
fungus2
Část třicátá šestá
Měsíc byl v úplňku a jeho světlo zalévalo krajinu jako několik předchozích nocích, což bylo ideální pro orientaci pilotů.
Major Marcel Degail za pomocí desátníka Jeana Anyze sestavil ze tří kapesních baterek provizorní signální přistávací dráhu. Ta představovala odlehlé pole uprostřed zalesněné krajiny. Baterky umístili ve tvaru obráceného L, přičemž ta první se nacházela na dostatečně viditelném místě, kde nebyly žádné houštiny ani stromy. Zhruba o sto čtyřicet metrů dále vpravo byla umístěna druhá baterka. A třetí, vzdálená též sto čtyřicet metrů, měla představovat něco jako konec pomyslné dráhy pro přistání.
„Teď nezbývá nic jiného, než čekat jestli přiletí,“ pronesl Degail.
„Bylo to domluvený na tuhle a nebo dvě příští noci, kdy je měsíc v úplňku. Počasí je ideální. Určitě pro nás přiletí,“ mínil Anyz.
„Nikdy by mě nenapadlo, že po sestřelení budu z Francie utíkat tímhle způsobem a ve vaší společnosti,“ pronesl poručík John Sheperson.
„Život je plný překvapený,“ konstatoval major a zadíval se na hodinky. Díky jasné noci dobře viděl na ručičky.
„Ta zhruba za hodinu bychom měli slyšet hluk leteckých motorů,“ řekl.
„Nácky jsme zřejmě definitivně setřásli,“ mínil Anyz.
„Jen to nezakřikněte. Dokud nebudeme v Anglii, tak nemáme jistotu,“ pronesl Degail.
Čas plynul, ale jim se zdálo, že se neuvěřitelně vleče. I když všude vládlo naprosté ticho, tak trojice mužů byla velmi ostražitá.
„Hodina je pryč,“ řekl major poté, co se zadíval na ciferník hodinek.
„Každou chvíli určitě přiletěj,“ pronesl nadporučík.
„To doufám.“
Minuty ubíhaly, ale hluk leteckého motoru se stále neozval. Mužů se začala pozvolna zmocňovat nervozita. S očima upřenými k obloze plné hvězd naslouchali, přičemž skoro nedýchali. Pak se pojednou v dálce ozval přibližující se hluk motorů.
„Jsou tady!“ vyhrkl Anyz.
„Moment. Aby to vopravdu byly britský letadla,“ řekl Degail.
„To jsou určitě naše letadla. Německý mají jinej zvuk,“ pronesl Sheperson.
„Rozsviťte ty dvě baterky!“ přikázal major a oba se k nim rozeběhli. Vzápětí trojice baterek svítila k obloze. Zanedlouho kroužila nad nimi dvojice letadel. Degail poté rychle pomocí baterky počal signalizovat smluvený signál. Jedno z letadel odpovědělo zablikáním a pak začalo krouživě klesat. Netrvalo to dlouho a první hornoplošník Lysander dosedl na pole poblíž první baterky, z niž předtím major signalizoval. Vzápětí roloval ke třetí baterce, u niž se otočil a vrátil se k té první. Druhé letadlo provedlo totéž.
„Já s nadporučíkem nasedneme do toho prvního letadla! Aspoň se zvýší šance, že někdo z nás dvou se dovopravdy vrátí do Anglie,“ pronesl nahlas major.
„Tak na viděnou na zemi Albionu,“ vyhrkl nahlas Anyz, načež vlezl do kabiny letounu. Oba Lysandery za chvíli úspěšně vzlétly ke hvězdné obloze a nabraly letový kurs ke kanálu La Manche.
Major Marcel Degail za pomocí desátníka Jeana Anyze sestavil ze tří kapesních baterek provizorní signální přistávací dráhu. Ta představovala odlehlé pole uprostřed zalesněné krajiny. Baterky umístili ve tvaru obráceného L, přičemž ta první se nacházela na dostatečně viditelném místě, kde nebyly žádné houštiny ani stromy. Zhruba o sto čtyřicet metrů dále vpravo byla umístěna druhá baterka. A třetí, vzdálená též sto čtyřicet metrů, měla představovat něco jako konec pomyslné dráhy pro přistání.
„Teď nezbývá nic jiného, než čekat jestli přiletí,“ pronesl Degail.
„Bylo to domluvený na tuhle a nebo dvě příští noci, kdy je měsíc v úplňku. Počasí je ideální. Určitě pro nás přiletí,“ mínil Anyz.
„Nikdy by mě nenapadlo, že po sestřelení budu z Francie utíkat tímhle způsobem a ve vaší společnosti,“ pronesl poručík John Sheperson.
„Život je plný překvapený,“ konstatoval major a zadíval se na hodinky. Díky jasné noci dobře viděl na ručičky.
„Ta zhruba za hodinu bychom měli slyšet hluk leteckých motorů,“ řekl.
„Nácky jsme zřejmě definitivně setřásli,“ mínil Anyz.
„Jen to nezakřikněte. Dokud nebudeme v Anglii, tak nemáme jistotu,“ pronesl Degail.
Čas plynul, ale jim se zdálo, že se neuvěřitelně vleče. I když všude vládlo naprosté ticho, tak trojice mužů byla velmi ostražitá.
„Hodina je pryč,“ řekl major poté, co se zadíval na ciferník hodinek.
„Každou chvíli určitě přiletěj,“ pronesl nadporučík.
„To doufám.“
Minuty ubíhaly, ale hluk leteckého motoru se stále neozval. Mužů se začala pozvolna zmocňovat nervozita. S očima upřenými k obloze plné hvězd naslouchali, přičemž skoro nedýchali. Pak se pojednou v dálce ozval přibližující se hluk motorů.
„Jsou tady!“ vyhrkl Anyz.
„Moment. Aby to vopravdu byly britský letadla,“ řekl Degail.
„To jsou určitě naše letadla. Německý mají jinej zvuk,“ pronesl Sheperson.
„Rozsviťte ty dvě baterky!“ přikázal major a oba se k nim rozeběhli. Vzápětí trojice baterek svítila k obloze. Zanedlouho kroužila nad nimi dvojice letadel. Degail poté rychle pomocí baterky počal signalizovat smluvený signál. Jedno z letadel odpovědělo zablikáním a pak začalo krouživě klesat. Netrvalo to dlouho a první hornoplošník Lysander dosedl na pole poblíž první baterky, z niž předtím major signalizoval. Vzápětí roloval ke třetí baterce, u niž se otočil a vrátil se k té první. Druhé letadlo provedlo totéž.
„Já s nadporučíkem nasedneme do toho prvního letadla! Aspoň se zvýší šance, že někdo z nás dvou se dovopravdy vrátí do Anglie,“ pronesl nahlas major.
„Tak na viděnou na zemi Albionu,“ vyhrkl nahlas Anyz, načež vlezl do kabiny letounu. Oba Lysandery za chvíli úspěšně vzlétly ke hvězdné obloze a nabraly letový kurs ke kanálu La Manche.
KONEC TŘICÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI