to prostě nemá názef, dyš je to pro radost a me nebaví ho vymejšlet

            Proč ta lampa nesvítí? No Povězte mi, proč ta lampa nesvítí? Doneste mi kanape.

            Kanapé?

            Kanape!

            Tu máte. Nechtěl jsem odporovat, ale proč kanape?

            Nesluší se přece opravovat lampu na něčem, co neladí s mou večerní róbou.

            Máte pravdu.

            Představte si co by tomu řekl pan magistr Tetrasco, kdyby mě viděl, jak se tu pachtím s tou lampou a stojím při tom na nějaké odporně bílé, či nedej bože... zelené židli. Kanape, respektive vaše kanape je navíc úžasně měkké. Stát na něm je mi příjemné a jak už jsem řekl, ladí k mé večerní róbě. Na kanape je sice tato barva poněkud neobvyklá, ale momentálně splňuje svůj účel. A to je hlavní. Co byste přece chtěl od kanapíčka více, než aby plnilo svůj účel. Já být kanapem, jsem neobyčejně polichocen každou další funkcí, kterou můžu zastat. Jistě, všechny funkce kanape se točí okolo sezení a ukládání různých věcí pod matrace. Ale to přece není tak nudné. Kanapi to musí stačit." Copak zajímavého do mě ten mameluk zase uloží? Že on to pod mé měkoučké matrace něco schovává?!" Safra, je to nízko.To kanape ale mizerně plní svou funkci. Jak jen ... Zamkněte! Zamkněte a rychle mi přineste tu vaši odpornou židli. Ne! Vím! Ne nevím! Vím! Doneste můj zelený žaket!

            Tak. S tímhle je konečně možné... No tak nekoukejte a odemkněte přeci. Co kdyby přišel pan magistr a shledal, že je zamčeno. Co by si asi pomyslel?! Snad že není vítán, že držíme smutek za zemřelého příbuzného, nebo co hůř, že nejsme vhodně oblečeni! Doneste ještě pro jistotu mou noční čapku, tu žlutou, pro případ, že bychom tu lampu opravili přímo v okamžiku, kdy magistr Tetrasco vejde. Lépe když bude má hlava ladit s rozsvíceným světlem žárovky. Nemám rád tyhle lampy. Co chvíli se odporoučí... tak nečekaně a navíc těch problémů s opravami. Asi sjednám někoho, kdo se o ně bude starat. Někoho s vlastní židlí, nebo vyšším kanapem.

            Dopis? A kdo ho přinesl? Rychle, rychle mé bílé rukavičky!No kvůli obálce přece! jen doufám, že nějaký ubohý nedovtipa nedal do obálky barevný papír! To by bylo nemilé, řekl bych až hanebné! Když jen pomyslím, že by zrovna v tu chvíli vstoupil magistr! Ježí se mi kůže! Zamkněte pro jistotu.

            No to jsem si mohl myslet! Bledě modrý papír a navíc s černým čárkovaným lemem. Autorem je bezesporu padouch a ničema. Honem! Schovat obálku. Mé bledě modré rukavičky sem. Pro jistotu ty s černými kalounky. Alespoň je to psáno černým inkoustem. A odemknout!

            Čtu: Á píše magistr Tetrasco! "Omlouvám se předně drahý příteli za bledě modrý papír s černými linkami. Alespoň jsem toto psaní nechal sepsat černým inkoustem. Je mi útěchou, že máš rád a teď i možnost znovu vyzkoušet své bledě modré rukavice s těmi černými kalounky. Omlouvám se, ale nepřijdu."   mgr. Tetrasco