Tajemství Charlestonu

Představuji vám svůj nový román na pokračování, doufám, že se vám bude líbit. MYslím si ,že je ze zajímavého prostředí a navíc současnost se prolíná s osudy předků hlavní hrdinky za Občanské války v Americe. Prosím pište mi komentáře díky Lady_apple

„ Dalio, holčičko, žiješ stále jak ve snu, ach tolik se podobáš svému otci“ Francis si povzdechla nad povahou své vnučky. Viděla před sebou  mladou krásnou ženu, jež absolutně nepatřila do tohoto století. Měla jenom ji a nesmírně ji trápilo vědomí, jak moc má v dnešní době Dalia jižanskou nezkrotnou povahu.

„ Babičko, není to tak, nesrovnávej mě s otcem, víš že já jsem jiná. On neakceptoval mou matku ani mě, byl typickým jižanem. Já tohle odsuzuji. Nechci se k tomu stále vracet.“

„ Dobře nemusíme o něm mluvit, jak jsi daleko s knihou? Mám pocit že sis nahoře nechala pár rukopisů…Dalio, promiň, že ti to říkám, ale musím. Z těch pár stránek jsem poznala, kam to celé směřuješ. Ona se nakonec postaví na stranu jihu, že je to tak.“

„ Nevím proč si to myslíš, ještě nevím.“ Paličatě nakrčila obočí, jak to dělával Ashley a upila s porcelánového hrnečku černý čaj. Schválně předstírala že je zaujatá svým psacím strojem a dál hlasitě bušila do klávesnice. Francis se pousmála.

„ Dalio, vím jak to celé zamýšlíš, ale tohle dnešní Amerika nikdy nepochopí. S tímhle tématem neprorazíš. Naše povaha byla odsouzena a to právem. Víš moc dobře, že tento náš dům byl kdysi plný otroků, na dnes již malém pozemku za domem byla obrovská plantáž a můžeš mi věřit, že se k nim nechovali zrovna růžově. Kdysi jsem ti to přece na půdě ukazovala. Myslela jsem že sis tehdy dostatečně uvědomila jaké to byly zvěrstva a ty teď v tomto domě, tady,  píšeš knihu, kde hlavní hrdinka nevědomky souhlasí s Konfederací…….“

Dalia si sundala hranaté brýle a začala si balit tašku. To byla přesně ta povaha, o níž Francis mluvila a která dokazovala, že tu prokletou krev Dalia nikdy nezapře.

 

„ Alice, tolik se mi stýskalo, ani nevíš. Proč jste se v Richmondu zdrželi?“ Will se snažil udržet své city na uzdě, ale nyní  tiskl růžovolícou Alice k hrubé kamenné kašně vzdálené sotva pár metrů od příjezdové cesty. Mezi vášnivými polibky mu nedočkavě sdělovala podstatné novinky a události posledních dvou měsíců v Richmondu. Politická situace se zhoršovala a její otec trávil čím dál tím víc času v hlavním městě. Svou rodinu vláčel sem a tam bez ohledu na nebezpečí a následnou Aliciinu vzpurnost.

„ Počkej! Wille!“ s omluvným úsměvem na půvabných rtech se od své lásky odtrhla a z po za rohu začala sledovat dění před domem. Will ji ovšem zezadu nepřestával škádlit a tak se nemohla ubránit sobě přirozenému smíchu.

„ Pšš, matka má oči všude! Poslední dobou se mi zdá, že pojala podezření. Tady to není bezpečné, přijdu večer, ano?“

„ Dobře, ale určitě!“ znovu ji zlomil v pase a nedočkavě políbil. Poté si Alice svižně nasadila světle modrý klobouk,jež měl tendenci každou chvíli z prachové cesty uletěl a vyrazila s šibalským výrazem zpět k rodinné smečce kupící se před domem. Šaty za ní vlály ve větru, jak se snažila popobíhat. Ebenové vlasy se mile podtáčely na ramennou a ohnivý pohled, jež na něho na poslední chvíli vrhla prozrazoval touhu. Ty dva měsíce jako by Will ani nežil. Teď se vrátila a on se mohl znovu nadechnout.

 

„ Dalio, jseš to ty?“ Tobias seděl  na pohovce v obýváku a soustředěně pracoval se svým notebookem. Byl svlečen do půl těla, protože z okna na něj padaly poslední paprsky srpnového slunce a milý úsměv, jež jí věnoval při letmém pohledu naznačoval dobrou náladu.

„ Jak ses dneska měla?“ Dalia položila nákupní tašky na velký mahagonový stůl a začala puntičkářsky srovnávat věci do ledničky a poliček. „ Po práci jsem se stavila doma a potom jsem ještě dodělávala nějaké skluzy v archivu.“

„ Chudáčku, a co Francis je spokojená s těmi parketami v kuchyni?“

„ Jo naprosto, moc  ti děkuje, dnes říkala, že na půdě byla minulý týden voda, zatéká. Nechci jí brát naděje, ale dům se bez peněz nedá udržet, má pravdu, nedávno jsem tam byla, je to opravdu děravé.“

„To snad ne…“ Tobias zaklapl notebook a podepřel si hlavu. „ Nějak to vyřešíme. Nic nepřipravuj, něco si potom objednáme.“ Usmála se a zamířila do ložnice se převléknout. Cestou ji zlákal svěží vzduch linoucí se od balkónu a tak bez váhání sáhla do kapsy saka a vytáhla krabičku cigaret. Byt byl relativně nový, Tobias ho koupil před půl rokem, když se rozhodli spolu začít žít. Dalia byla zvyklá na prostor, jelikož vyrůstala sice v chátrajícím,ale obrovském sídle, jež odedávna patřilo Monroevým. Interiér jako by ani nepatřil do dvacátého prvního století. Tolik se podobal Cottonnest, že se poprvé Francis zhrozila. Viděla zde něco, co moc dobře znala.

Slunce se utápělo v Atlantiku a od míst kde řeka Ashley ústila do oceánu se ozývalo vřeštění racků. Ten zvuk ji od dětství uklidňoval, dřív si ho chodila poslechnout na Waterfront sunsire, nyní ho měla na dosah. Dlouhé medové vlasy jí zjemna čechral vítr, moře bylo klidné a nezvykle modré. Milovala Charleston, jeho atmosféra jí naprosto vyhovovala, jako by se zde zastavil čas. Lidé zde byli Američany, ale nechovali se tak. Bylo tu spoustu divadel, každoročně se lidé scházeli na festivaly, jako by v nich přebývali stále geny těch evropských kalvinistů. Na druhou stranu černoši stály na druhé straně řeky, uzavírali se to svých komun a více než kde jinde opovrhovali bílou rasou. Jedno staletí nedokázalo smazat krutou historii tohoto města. Toto téma Daliu nesmírně fascinovalo, místní dějiny znala do detailů a z nich vycházela její kniha. Nechtěla si to přiznat, ale teď, když se oprostila od všedních starostí, v ní Francisina slova nesmírně hlodala. Byla to pravda, byla přesvědčena o tom, že nechá hlavní hrdinku sklonit hlavu a podřídit se otrokářské společnosti. Chtěla všem otevřít oči, chtěla aby Amerika prozřela a aby děti v učebnicích nečetli o pomýlenosti jihu. Samozřejmě odsuzovala otrokářství, ale když žila zde, v centru. Rozuměla těm myšlenkám z roku 1861, prostudovala vše do detailů a věděla jak nenápadně napsat vše co cítila.

„ Crr,crrr.“ Najednou ji vytrhl z hloubání nepříjemný zvuk zvonku. Bosá vyběhla na chodbu a otevřela těžké dveře.

„ Dobry, objednali jste si pizzu?“ Dalia překvapeně zírala do tmavě hnědých nepřívětivých očí vysokého černocha.

„Ano, asi ano, promiňte, kolik to dělá?“

„ Deset padesát.“ Odvětil

„ Jedenáct, moc děkuju.“ Dalia v mžiku ztuhl vřelý úsměv na rtech. Až ji zamrazilo, jak se na ni poslíček podíval.

„ Tss.“ Odvětil nad spropitným a rychle zmizel na točitých schodem. Dalie to něco připomnělo, ale dnes už se tomu jen pousmála.

 

 „ Alice vstávej ,zapomněla jsi? Je neděle, jdeme do kostela!“ Silvia Monroeová stále nevraživě v pokoji své dcery a s despektem pozorovala výzdobu pokoje. Byla klasická, ale dcera nebyla oblíbená.

„ Mami, několikrát už jsem řekla, že tam nehodlám chodit. Nesouhlasím s církví...“ Alice se už nadechovala, aby vznesla další protest, ale znovu ji přerušila nesmlouvavá matka

„ Nebudeme se o tom bavit. Co by si o nás lidi pomysleli. Jsi pokřtěná katolička a budeš respektovat jak mě tak církev. Okamžitě vstaň a slušně se obleč.“ Alice rozzuřeně odhrnula peřinu a rázně rozhrnula těžký závěs a za paravánem si začala oblékat šaty . V mžiku si upravila i vlasy, které se neustále podtáčely na ramennou.

„ Hned tam budu, můžeš jít.“ řekla s mírně jízlivým hlasem, protože Silvia stále stála uprostřed místnosti a probodávala ji pohledem. Matka bouchla dveřmi a Alice vyběhla na balkón, pokoj byl v prvním patře a jí nikdy nedělalo problém sešplhat dolů na cestičku, jež směřovala k polím. Nehodlala se podvolovat, z donucení strávila příšerné dva měsíce v sídle rodiny v Richmondu a málem tam umřela nudou. Tady měla alespoň Willa. Po ušlapané prachové pěšině zamířila od Cottonnest k nízkým domkům, jež obývali otroci. Když byla malá a nemohla usnout, často z okna pozorovala jak se vrací domů nebo jak odchází brzy ráno na bavlníková pole. Měla je ráda a oni ji. Vždy s němi měla nejlepší vztahy z celé rodiny. Alex nezajímaly, asi je ani nepovažovala za lidi. Měla averzi na jakoukoliv černou barvu, byla pravým stínem své matky.

Schylovalo se k bouřce,  proto přidala do kroku a musela se vřele zasmát nad představou své nudné rodinky v kostele. Poslední dobou se jí dařilo vždy uniknout. Bylo teprve sedm hodin, ale i přesto na pole padala nezvyklá tma. Po cestě potkával své černé přátele, kteří ji vřele zdravili. Než odjela  věnovala malým dívenkám v osadě oblečení, jež jí bylo malé, dnes je už potkávala v něm. Měly skloněnou hlavu, ale očka jim svítila do dálky, slečna Monroeová pro ně byla zpestřením každodenní rutiny, kterou po svůj zatím krátký život musely snášet. U třetího domku zahlédla povědomý klobouk. Zakryla mu dlaněmi oči.

„ Alice Monroeová  já tě poznám….“ Oznámil klidně Will

„ To není fér!“ zadupala Alice a rozvířila tím spoustu prachu

„ Pojď dovnitř, proč si včera nepřišla? Čekal jsem…“ Will vzal Alice něžně za ruku a vtáhl ji do malinkého příbytku. Vonělo to tu jak jinak než po bavlně. Byla tu již mnohokrát, ale nikdy ji nestačilo udivovat skromné vybavení a počet lidí v malinké místnosti. Teď zde byli sami,ale jinak tu bydleli další tři.

„ Matka mě hlídala jako ostříž, včera odpoledne to bylo moc nápadné. Hned jak jsem tě viděla zmizela jsem jí, neměli bychom ji podceňovat.“

„ To je mi líto Alice, nechci ti dělat potíže.“ William sklonil provinile hlavu.

„Ne, ty blázínku, já tebe nechci kompromitovat. Vím že je to hřích, ale už dlouho neakceptuji církev. Měla bych,ale…“ Alice začala nervózně přecházet po místnosti, moc dobře si uvědomovala jak může Will dopadnout, ale její cit byl silnější.

„ Pojď, doprovodím tě domů, budu muset jít pracovat a tví rodiče už určitě odjeli.“  Něžně ji políbil na čelo a objal. Cítil jak se chvěje, bylo jí zima, ale spíše to bylo neřešitelností jejich lásky. Začali se spolu scházet asi před rokem, když jí bylo sedmnáct, ale Will ji miloval mnohem dřív. Ač byl jenom o tři roky starší, nevěděl prozatím co si počít s životem, Alice měla představu jasnou. Každý den ho ohromovala kultivovaností, vrozenou intuicí avšak i tvrdohlavostí. Greg Monroe, její otec nebyl zrovna příjemný člověk a často se unáhloval k tělesným trestů svých otroků. Sice už ne tak jako dříve,ale přece. Kdyby zjistil, že se jeho dcera jenom podívala na černocha, nedopadlo by to dobře ani pro jednoho. Strohost a na druhou stranu obrovská touha a láska, jež cítil z dnešního setkání mluvila za vše.

 

„ Dobré ráno Glorio, když už děláš to kafe, hodíš mi pak taky jedno, prosím?“ Dalia vešla do dveří archivu s příšernou migrénou, jež ji ochromovala od rána. V jejím nešťastném případě nic nezabíralo.

„ Dalio, sladíš?“ zakřičela s vedlejší kuchyňky Gloria „ Promiň nechtěla jsem,vidím to na tobě.“ Zašeptala už tišeji ve dveřích

„ To nic, ne děkuju.“ O pár minut později už Dalia s nohami na stole upíjela horké Nescaffé a snažila se odreagovat přemýšlením o včera nedopsané kapitole.

Po vysoké škole, bylo volné místo zatím jenom tady v hlavní knihovně Charlestonu v archivu. Byla to sice únavná a nudná práce, ale celkem dobře placená a to bylo hlavní. Knihovna sousedila s univerzitou, takže si Dalia stále připadala jako studentka. Ve volném čase zde měla klid pro svou tvorbu, ale přece jenom se radši sbalila a popošla o pár bloků dál do Cottonnest. Tam se jí tvořilo nejlíp a zároveň tam nenechávala  babičku stále samotnou.

„ Přišla ti pošta Dalio, myslím že je to z katedry, asi nemohou na svou pilnou studentku Monroeovou zapomenout!“ hihňala se drobná spolupracovnice.

„Díky Glorio, v které řadě si včera skončila?“

„V padesáté sedmé, pamatuju si to přesně, protože jsem tam viděla nádherného studenta.“

Teď se musela zasmát i omámená Dalia, její kamarádce bylo nejmíň osmadvacet, ale stále se ještě zajímala o mladé univerzitní absolventy.

„Dobře tak zatím.“ Dalia roztrhla obálku a pomalu četla dopis

 

                                                                                                                                25.8.2005

Vážená slečno Monroeová,

katedra historie Clemsonovy univerzity si vám dovoluje jako díky za obětavou mimo školní práci a reprezentaci v oboru nabídnout roční stáž ve Washingtonu, kde by jste si případně mohla dodělat doktorát se zaměřením na historii Spojených států amerických. Chtěli bychom vás požádat o brzké rozhodnutí, jelikož o místo je velký zájem (mám pro tebe slabost, ale čekám jenom do pátku).

                                                                                                 Csc. PhDr. John Cook

 

„ Myslela jsem, že si s ním nespala.“ Gloria zírala na kus papíru se stejným překvapením jako Dalia, jelikož jí vůbec nedělalo problém si číst cizí dopisy za zády.

„ Glorio!“

„ No jo, tak promiň, ty jsi s ním spala?“

„ To není podstatné, John..“ Dalia se omylem přeřekla, čímž Glorii dokázala, že se nemýlí

„ Doktor Cook mě nezajímá, ale ta nabídka. Promovala jsem už před třemi roky, tak proč to nabízí zrovna mě?“

„ No tak já myslím, že víš proč.“ Gloria za sebou zavřela dveře a Dalia přešla k oknu.

„ To nemůžu udělat, co Tobias a babička. Celý rok.“ Ale druhá část jejího srdce, ta odvážnější jí našeptávala  „ Je to skvělá příležitost, třeba by tam tvoje kniha měla větší úspěch než tady,mohla bys vydělat peníze na opravu Cottonnest.“

„ Dalio?“ Gloria znovu strčila hlavu do dveří „ Na dvojce máš Francis.“

Dalia přešla k pracovnímu stolu a zmáčkla číslo dva

„ Ahoj babičko, stalo se něco?“

„ Holčičko, v severní části domu, v druhém salónku prasklo topení, je tam plno vody.“

---