Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co k tomu říct?

22. 04. 2006

1203

Autor

Tomus

Tak málo je lidí, co milujou svoji vlast,
křičí chlap s pečlivě vyholenou lebkou.
Stín lampy skrývá v jeho obličeji knír.
Chci jenom bílý Čechy, křičí ten,
co si musí v Tescu krást na živobytí.
Jak se nám žlutý smějou, nechtěj vědět!
Co k tomu dodat, co na to odpovědět?

Už skoro nic
nedá se říct.
Už skoro nic
nezbylo k vyslovení.
"Už skoro nic!"
Řvu z plných plic.
Už skoro nic,
už skoro nic tu není...

Máte to buď za tisíc, nebo máte menší?
ptá se policajt ve dvě v noci řidiče.
Tomu se míhaj bankovky před očima,
stěží se odváží pustit volant.
A když už se zdá, že trpělivost došla:
Mám vlivné přátele, to bys měl vědět.
Co k tomu dodat, co na to odpovědět?

Už skoro nic
nedá se říct.
Už skoro nic
nezbylo k vyslovení.
"Už skoro nic!"
Řvu z plných plic.
Už skoro nic,
už skoro nic tu není...

Večer si dá pár piv, aby už žena spala.
Ona pláče do peřin, on vedle chrápe.
Ráno jí uhýbá pohledem do novin,
pak ve dveřích řekne Miluju tě
namísto pozdravu, aby ji uklidnil.
Jestli tě vážně mám rád? Nechtěj vědět.
Co k tomu dodat, co na to odpovědět?

Už vůbec nic
nedá se říct.
Už vůbec nic
nezbylo k vyslovení.
"Už vůbec nic!"
Řvu z plných plic.
Už vůbec nic,
už vůbec nic tu není...