Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Dala jsi mi sen co ukrad mi spaní,
plameny v ohni se nám uctivě klaní,
pán Větru ukryt v Tobě nepoznán,
to je to pouto, co žene nás dál…
Není vítězů ani poražených…
Je to sen Raka („ach ty jeden prokletý lháři…“) a Vodnáře,
jen jemu budeš kropit tváře,
ruka dnů už pomalu ukrajuje,
stane se v době, kdy spousta květin tu je…
Zatím máme Čas…
Jakou větší oběť mohu dát než právě sebe?
Na oltáři už ležím a u hlavy mám Tebe,
do misky chytáš moji krev a mísíš ji s Tvojí,
kdokoliv jiný by věděl, tak ať se bojí…
Strach…
Vítr je pánem tohoto světa,
jak zabít či zničit by jsi jej chtěla?
Vodu rozbouří, oheň rozfouká a domy rozboří,
jen on jediný všechny živly pokoří…
Král je mrtev, ať žije král…
V den kdy jeden přijde a druhý odejde,
nová doba utrpení a lásky nadejde,
nechej ho ať si sám pak hledá cestu,
nikdy neujde spravedlivému trestu…
Však měj ho vždy na očích…
Neponese hříchy nás nevinných na svých bedrech,
ale od studny bude nosit čistou vodu v okovaných vědrech,
každý člověk bude ji chtít pít,
a já budu ten, co už nebude mít sílu žít…
Ale stále ještě máme alespoň chvíli Čas…
Písmák