SENTINELT

Kéž jak naše sny se linuly ze rtů

i padaly pravdy v prachu na naše křídla

a my se odvanuli zpět do horských štítů

do tříště krasojízd, svědomí a běsů

mí démoni jsou tví démoni

jsou nepošlapaní

Mam dobývání božích mlýnů

(chvíli jsem věřil

že nejsi herečka básní

ale i já jsem jenom zakázaný hráč)

odvolávám se na

smlouvu o posledním polibku

a zelené rty

a jedy

a prsy zalité voskem

v zelených příšeřích města

tvé poklesky prosvítají

Můj nejzvláštnější anděl se ukrývá

pod peřinou v krvavém tričku

nazývá se milodarem a padá

do okrajových sfér nepochopitelna

Mám na přemýšlení dvacet čtyři let