Meruňko pohlazená

Slunce je pouhým stínem,

když vejdeš do pokoje.

Prosím tě, řekni mi,

že někdy přijdeš,

neb ty vždy duši mou

v blaženost zahaluješ.

Jsi jako zelené jaro

mládí právě vypučelé krásy

s tváří tisíce vůní

s očima zapomnětlivých květin.

Hlasem jako med

sladko je mi v uších,

v žilách cítím tebe jed,

ostatním jsem hluchým.

Meruňko, hebčí sametu,

tys ukázala na dalekou kometu

na níž bychom mohli být

spolu, dovol mi tě po ruce pohladit.