Mé drobné nespavosti

.....

Však mám znamení tam kde mě kdysi oddělili Stále ještě toužím po něčem i když dávno vím že všechny cesty vedou do společné šatny (Žádné "Dámy" či "Pánové" prostě "S P O L E Č N É") Ach ano tam kde mě kdysi oddělili tam vprostřed se jednoho dne stiskne vybledlé tlačítko Taková samospoušť Jenom to párkrát škubne jako v holouběti chvíli před večeří a budu odstaven -- Ponejprv nastoupí ta nejdrobnější chamraď Proleze dovnitř jako nůž máslem Poté přijdou na řadu myšky Ty malé skotačilky Ohryžou všechny přebytečnosti Nakonec ten nejroztomilejší hryzec vykouše docela nepatrnou chodbičku kde v bezpečí ubytuje svoji vyhládlou rodinku -- A jak si tak vykračujete po ulici potkáváte různé lidi: Zulu Čako v čapce šéfkuchaře připravuje pastu Svým tupým kopím míchá ve velikém kotlíku kečup který mu odkapává na bosé nohy Jeho mírumilovný úsměv láká nové a nové zákazníky Mao Ce-tung oděný do pláště Červeného kříže navléká růžence a diskutuje s Karamazovem o prvním článku americké Ústavy Atahualpa sedí s Cortézem pod slunečníkem a popíjejí poobědní kávu ze společného plastového kelímku Dobře naladěný Bukowski slaví zlatou svatbu v kostele Nanebevzetí Panny Marie a.... .............................. Teď už snad chápete z čeho pramení mé drobné nespavosti: Mám averzi vůči společným šatnám!

---