Tajemství nebe

Když přijdeš do nebe, to nejkrásnější na tom, to, co tě přivádí k šílený radosti, to, co sis neuměl představit je ta vůně tam.

Neumím ti ji popsat- vždyť víš, vůně jsou nepopsatelný... tak jako nebe - ale můžu se o to pokusit.

Je to něco mezi vůní tvýho oblíbenýho jídla, který ti pořád dokola vařila máma, vůně tvý vlastní peřiny po pár týdnech, taky jako když se na podzim pálí listí, vůně kůže někoho strašně blízkýho,taková ta vůně, která ti připomíná tolik pocitů najednou....A když přijdeš do nebe, ucítíš tu vůni a někde v srdci se otevře takový ohromný !"A JO!" a na všechno si vzpomeneš- na to, že tu vůni znáš, že jsi ji celou dobu na zemi hledal, že už jsi tady - doma - v nebi- tolikrát byl....

A pak se stane něco, co je bohužel nutný....Však to znáš.

Nic nám nevoní věčně a na nic si tak nezvyknem jako na vůni, co máme pod nosem, nos otupí, znáš to.

A tak, ať chceme nebo ne, vracíme se na zem, vydáváme se do tý nebezpečný divočiny a podstupujem ty nejdivnější zkoušky a to všechno z odvahy, že až to zvládnem, vrátíme se sem....a budem si moci připomenout to, co jsme zapomněli a jenom v útržcích na chvilku nacházeli....

Protože být pořád tady nemá smysl, musíme pryč a pak se vrátit, protože ucítit znovu po těžce prožitém životě vůni nebe, je to, proč to všechno děláme.Utopí se v ní celý tvý srdce, ale jenom na chvíli....

Nebe je jenom na chvilku a pak zas rychle dolů a nacházet po malinkejch vůních a smrádcích tu jednu, už už si vzpomínat.....

To je to tajemství, které jsem ti dnes chtěla prozradit.