Růže nebo lilie?

Skleněná váza na stole,

v ní křišťál, jenž život dává,

z ní ční dvě bílé lilie,

uprostřed růže tiše postává.

Stůl, na němž stojí, je dřevěný

z mocného dubu těla,

na něm ubrus výšivkou zdobený.

Na celou scénu dopadají úzkými okny

paprsky světla.

Růže květ se rudou

jako láska halí,

lilie však bílou,

barvou nevinnosti vykvétají.

Růže tělo hrozí

trny svými bílé nevinnosti,

lilie výzvu přijímají,

jisty si svou silou, sněhovou počestností.

Ty květiny písně pějí,

pro něž srdce zahoří,

rudá růže o nebi

a lilie bledé o moři.

Tři stonky,

nádherné až dech se tají,

ve strašlivém zápase dvou krás

smrtelně se objímají.

Kdo však zemře dříve,

než Slunce svou tvář zakryje?

Rudá růže,

či bělostné lilie?

Stříbrné květy vyhrají,

první již po vítězství sahá,

rudá však naposledy útočí,

marná byla nevinnosti snaha.

Růže opět vykvétá,

každá z lilií však zvadá,

krev a láska vítězí,

bílá počestnost v noci umírá,

a květ její mrtvý na zem padá.