mikuláš 2

„Zase jsi hulil co?“ Podíval se skrze optiku pivního skla a pěny usazené po obvodě továrního originálu s etiketou piva hrdě se honosící více než staletou tradicí na svého přítele, kterého teď vídal čím dál méně. Byl to jeho dobrý přítel i když ho jednou Mikuláš přistihl jak říká dalšímu ze spolustolovníků co, že se to s jejich bývalým přítelem děje. Mikuláš zatím nevěděl nic o tom, že by jejich přátelství bylo ocejchováno puncem minulého času. Jednoho z těch, kterých má čeština míň než angličtina. Podíval se tázavě na svého préteritního přítele a místo odpovědi mu pokynul půllitrem. V hospodě nyní trávil mnohem méně času, než si majoritní většina známých skutečně myslela. „Dík za optání a jak se máš ty?“ Musel se usmát té směšné ironii se kterou Štěpánovi odpověděl. Oba se rozhlédli po stěnách své hospody, alespoň jí tak přezdívali. „Jejich hospoda“ patřila do jejich života a stala se místem mnoha podnětných i nepodnětných setkání, na která po ránech s mírným či větším studem vzpomínali. Dnes tomu nemělo být jinak byť doma oba řekli, že jdou na chvíli ven tak na jedno. Možná to byla podvědomá sugesce se kterou večerní program eufemisticky nazývali „jedním pivem“. V sázkové kanceláři nedaleko jejich hospody, kde jeden z jejich společných přátel rozumně investovával nevratné částky na výsledky sportovních utkání, by dnes vypsali velmi nízký kurz na to, že se oběma jedno pivo mírně prodraží. „Slavie dnes zas prohrála!“ povzdechl si Mikuláš a slovo kurva prozatím zanechal pod jazykem na později. „Ach jo zase budete kecat o fotbale. To jste nemocný nebo co? Už jste jak můj fotr ten taky každou sobotu a neděli čumí na fotbal, nechápu co na to má!?“ Štěpán se vždy rozhorlil nad tématem budoucího rozhovoru předem, ale diskuzi později většinou výrazně nenarušoval. Bylo mu pětadvacet, i když vypadal na míň. Mohla za to nejspíš je ho nízká, necelých stosedmdesát centimetrů vysoká výška. Přesto, že Mikuláš nebyl sexuálně orientován směrem k mužské části populace, musel přiznat, že Štěpán je pěkný kluk a stávalo se pro něj stále větší záhadou to, že si Štěpán ani za dva roky urputného snažení nenašel stálou přítelkyni. Jeho udivení ještě více umocňoval fakt, že Štěpán marně lovil týden co týden. Mikuláš sám nikdy nelovil a tak nemohl posoudit zda kamarád nerejdí ve špatných vodách nebo zda nejde na lipany s přívlačí. Ke své přítelkyni přišel pasivitou sobě vlastní ve škole a sám si nedávno uvědomil, že je do své dívky po třech letech vztahu stále zamilovaný.

Byl jedním z těch, který svou dívku nikdy nepodvedl a jeho oblíbený strýc Šárce často říkal, že by nic takového ani neuměl udělat. Denně pozoroval kolemjdoucí dívky a ženy a pozoroval nabídku, kterou veřejnosti prezentovali. „A pak, že nerostou!“, říkal často žertem jeho oblíbený strýc. Byl labužníkem, který nepohrdl pohledem na štíhlou nožku či ňadra skrytá – aby se neřeklo, v hlubokých dekoltech jarních dívek. Tyto estetické kratochvíle však paradoxně upevňovali jeho lásku k Šárce, kterou mu známí včetně Štěpána záviděli. „Dočetl jsi už toho mýho Bulgakova?“ neměl jsem čas zalhal Štěpán „A můj Dostojevskij?“ oplatil mu stejnou aby se necítil provinile. Mikuláš mu také stejně odpověděl společensky přijatelnou lží – neměl jsem čas. Nemít čas bylo typickou součástí slovníku většiny mladých a starých, které znal. Neměl chuť bavit se o literatuře, už jen proto, že většinu jmen autorů jeho počítač nekompromisně podtrhoval nevzhlednou rudou vlnovkou. Asi slova jako Bulgakov, Dostojevskij či Beckett považoval za sprostá slova a snažil se tak uchránit uživatele před těmito zakázanými slovy. Harry Potter se mu taky nelíbil. Mikuláš ho začal podezřívat z alibismu, ale zatím mu to neuměl dokázat. Jeden herec se nedávno podělil s diváky zábavného pořadu o zábavnou historku jejíž pointou bylo polévání nezdárného počítače kávou. Asi taky píše knihu.

„Ať nám bída políbí prdel!“, povzdechl si Mikuláš po vzoru svého oblíbeného sprostého slova a objednal si další pivo. Poslední dobou se často vymlouval na bolest žaludku a někdy ho i dokonce bolel. Proto teď pateticky upíjel pivo plzeňské, známé svými blahodárnými účinky na celý lidský organismus. Něco na tom asi bude. I když cestou do své hospody pochybuje. Pohled na místního bezdomovce oddávajícímu se na lavičce příjemné kratochvíli s lahví plzeňského piva na něj zrovna blahodárně nepůsobil. Mikuláš měl v sobě k těmto lidem hluboce zakořeněný soucit, možná i proto, že při nočních návratech domů s nimi plul na jedné lodi a doufal, že ho někdy někdo taky polituje.