Psaní Malíři

 

 

                            Malířovi psaní

Jsem malíř.... Trpím depresemi a občas mám okno..

Stane se mi,  když vycachtám se v láhvi whiskey.

Jsem tróchen zlískanej a nízkej.. 

 

Dostal jsem dopis od své dámy.

„Au revoir“  Mrcha, míří na mě zlakovanejma nehtíkama,

                                 Tak jsem zmaloval svůj frňák.

                     Ženská s vysokejma vyhlídkama,

                     co bys ji nesvlík ,ani nezmák,

To by sis věřil jako já ale nesměl bys bejt vožralej jako já...

 

„Sbohem proto..... a taky kvůli... Zbaví se

 tučné, uchlastané

.. nuly!

                    Potřebuje se zbavit nuly tvá Rút.

   Do rukou by mi ji někdo dal, na šrot bych ji rozsekal,             

                           Přísámbůh!

Ach.......

              Ten její zadek a dlouhý nohy věčně přehozený přes sebe,

 anebo těsně sevřený jak dva panelové domy.. Nožičky,

                             zpušťený z podsukně..

 houpe se lodička na jejím palci a.. sklouzává..

                                               postupně..

 

                                Byl jsem jako v nebi!

 

Písmeno velké, malé,     - PSANÍ

Velké R nakročí a hlavu skloní, snad pokloní se staré malířově dlani.

Zahrát si jdou a skočí po ní všechny ty stvůry malovaný,

co z obrazů si vyskákaly a maje širokánské tlamy jako hlad.

 

Mě dojímalo je vytvořit, plakal jsem, vnášel do všech prstů cit!

Ony teď ožijí a lozí a prsty hryžou, až mě mrazí.

                      „CHE“

To máš za to, co jsi zkazil, mazale!

            

            Písmeno velké R neurvalé,

            uvedlos všechny ty zmije na mě! Všechny ty zmije,

            měl jsem je rád

                                    A ONY?

Syčí že jsem had! A zase ses  nožkou poklonilo, tak odzvoň

                         všemu

                                    tomu

                                              comu      bylo.

   Po představení zatleskat!

... Na co jsem hráb se pokazilo a k tomu ještě!..

   To delirium mě porazilo, a teď to bylo o krk těsné.

 

 

           „Mé DÍLO, znáš mě? Nekousneš taťku svého přece?“

 

Zmije a had se svíjí v dece nasáklé litrem potu z toho.

 Hezky se schovám,

  zabalím se,

snažím se zdrhnout od onoho...     Vykoukla bílá myška v díře,

       .. dyť litr alkoholu není mnoho…

Hezky pojď, stul se ke špindíře,

                                                       Malá.….

 

 

 

 

 

 

---