Dnešní tisk

Krásných, byť trpkých pět minut,
pět minut kdy jsem stál na chodbě,
jen ty a já, a já mlčel,
mlčel jsem a na půl slova sem se nezmohl,
proto bych se teď nejraděj asi podřízl.

Pak dalších pár minut,
těch pár minut jsem vedle tebe jen tak stál,
v duchu jsem se smál, byť jsem mlčel, trpěl.

Pak jeden ze skupiny mluvil ke mě
a já ho nevnímal, zase sem byl mimo realitu,
nesnil jsem, ani jsem nebděl,
prostě jsem vedle tebe jen tak stál.

Tvá přítomnost je to co mi pomáhá,
zároveň vždy umlčí, chtěl bych něco říct,
ale vše vždy zapomenu, dokonce i meno své.

Když říkal sem si, že se tě právě teď zeptám,
zase si byla rychlejší, a zeptala se první,
jestlipak dnešní noviny mám,
tu sem se probudil, prohrabal batoh a vytáh dnešní tisk.

Noviny jsem ti podal velmi rád,
pustil jsem je, až ucítil jsem nanich tvůj stisk,
přece jenom, jen pro takovou chvíli, si je schovávám,
a pak ticho, semtam okomentovala si nějaký článek.

A nakonec, vrátila si mi noviny se slovy,
"málem sem ti je zapomněla vrátit."
tato věta mne také potěšila,
jsem posedlý, ty noviny nechci nikdy ztratit.