PIKOVÁ DÁMA

Jsi kanárek ve vyprahlý poušti,
cítiš smrad, nemáš sílu, tvá duše tě opouští,
polykáš hlínu,
jsi vycpanej medvídek k ničemu.

Sežerou tě za úplňku,
kdy vlci vyjou svou večerní znělku,
budeš se na to všechno se shora dívat,
nebudeš moct plakat,
kde slza tvá bude stékat?
Bezmocný pocit, chtěla byses zachránit?
A kde máš ruce? Dyť nechytneš tu záchrannou nit,
nemůžeš nic.

Víš, možná je pozdě,
možná už nemáš šanci,
nemáš volbu,
prohrála si kalbu,
poslední v tvým životě,
do žíly píchla sis bohatě.
Tak proč teď trapně litovat,
nemá cenu svědomí zpytovat,
máš lehkost nicoty,
lehkost nebytí,
a tvý tělo je dole,
pohled na zblití.
Je ti líp, proradná děvko?
Smažit v pekle měla bys piko.
Měla bys trpět, horem dolem do tebe cpát,
tam dole nemůžeš tak lehce umírat ...