"Moje tma"

Nastává noc...Krajina usíná... Sluneční paprsky slábnou a samotné Slunce dává sbohem.

V dáli kdosi přichází...Jeho kroky jsou neúprosné.... Stále se blíží....

Z blízkého keře na mě mrká strach a sám mě nutí se schovat.

Postava v dáli se zdá býti dámou. Dámou zahalenou v černém závoji.

Já však přestávám mít strach. Vždyť já ji znám.

Je to tma.... Blízká přítelkyně noci.

Tma – černý postrach malých dětí, však touha milenců. Ta, do které se schovají tisíce lidských hříchů. Sladká peřina lásky, jenž schová zamilované pod své peří.

Tma – ta dáma jenž se se západem slunce rodí a při úsvitu umírá.