Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se16.1.2006
19. 05. 2006
0
0
376
Autor
janickava
Z deníku, 16.ledna 2006
16/01/06
Proč je mi s ním vždycky tak dobře? Proč vždycky cítím, že pro něj něco znamenám? Je to láska nebo náklonnost? Je to něco hlubšího nebo jen touha být občas s někým,užít si a zase jet domů?
Nechci se ptát. Bojím se. Ptala jsem se. Ale odpovědi nepřichází.
Pořád ho miluju, pořád mi z něj buší srdce. A jeho dotyky ve mě probouzejí touhu splynout s ním v jedno tělo.
Řekl "dnes ne, jsme oba dva unavení" a pak mě líbal, něžně a divoce, vášnivě a citlivě A já líbala jeho. Hladil mě po vlasech, úplně se do nich zamotával prsty. Hladil mě po krku a tiskl mě k sobě. Bylo to nekonečné, bralo mě to dech a tep. Tetelila jsem se blahem a přála jsem si víc.
Řekl "alespoň se mám na co těšit příště".
Vždycky si říkám "a co když zrovna tohle bylo naposledy"? Ale zatím se to nestalo. A snad ani nikdy nestane.
Nechci ho ztratit. Znám ho tak dlouho. Neříkám že dobře, ale dlouho ano. To, co je mezi námi zraje s námi, vyvíjí se. Cítím, že je to hlubší a hlubší a ikdyž vím, že nikdy nebudu moct mít všechno to, co bych chtěla, jsem s tím smířená. Ale mrzí mě to pořád. Jenže buď se s tím smířím a nebo se s ním rozloučím a to já nechci a ani to nedokážu.
Na to ho moc miluju. A to je šílený. Milovat někoho tak dlouho, tak silně a přesto mít jen trošku z něj.
A voní pořád stejně. Už od začátku voní stejně a voní mi. A je pořád stejnej
***
Zamyšlená Jana hledí z okna na místo, kde ještě před chvílí stálo jeho auto. Kdyby ho viděla naposledy, tekly by jí po tvářích slzy jako hrachy, ale takhle jen zamyšleně a trochu smutně hledí do dáli, kam zmizelo jeho auto.
Jde se napít džusu. Pije ze skleničky, ze které pil on. Dívá se na obtisk jeho prstů a rtů. Líbá skleničku a pak jí něžně pokládá na stůl.
Jde spát.