Povídka 1

vida co člověk vymyslí za pět minut omluvte moje chyby nebavilo mě nad tím přemýšlet a nejdou mi uvozovky

Zase tě vidím, stojíš opřený o zeď, kouříš cigáro a v tvojí nevymáchaný držce to zanechá nechutnej smrad. Je to tvoje věc. Musím okolo tebe projít zas to bude bolet, ale musím to přetrpět. A najednou k tobě přibíhá blondýna s velkejma prsama a přisává se k tobě jako pijavice. Já bych teda spíš řekla, že na svině jsou tasemnice. V tomhle rozjímání okolo tebe procházím a ty do toho ticha rušeného jenom vašim mlaskáním tak jemně až to zamrazí řekneš:moje malá. Ta kobyla se rozřehtá aspoň že umí střídat zvířata, když nic jinýho. Zrychlím krok. Copak neví, že todle oslovení bolí jako řez tupým nožem. Copak neví, že prostě mi tímdle dál ubližuje. Počkej, tak slyšíš počkej- volá za mnou a dokonce se rozbíhá. Ty čekej- křikne na tu svou blondýnu jako na psa a vida další zvíře, šikovná to holka. Moje malá kampak spěcháš- řekne jen mě doběhne a chytne mě za ruku abych mu snad neutekla. Do krámu, na pomeranče je dlouhá fronta- odpovím a on se usměje tím usměvem, který mě noc a noc straší. Pořád tak vtipná, viď. Chci ti jen poděkovat, ne za to že si mě poslala do odvykačky, ale za to, že už nežiju s těma dvěma co mě darovali život- řekne úplně v klidu až to mrazí v zádech. Takže v tom pořád jedeš? Tak to se nemáme o čem bavit- chci pryč zase z něj začínám mít strach. Jo, ale snad jen ze zvyku nemít dávky asi bych umřel, neboj- odpoví docela s klidem, jenomže v očích se zableskne smutek takový neklid. Jenomže já se bojím na to co bylo se nedá zapomenout. Nedá se to zmačkat jako papír a vyhodit do koše a konec, todle je ve mě a to nikdo nevymaže je to pořád síla a pořád to bolí. Neodpustím ti to a pořád ti to budu vyčítat- kouknu na něj s ledovým klidem, ale nejraději bych mu skočila okolo krku. Moje malá, bolí mě to pořád víc a víc, vím, že mi to neodpustíš, ale já tím taky trpím- nechápu jak todle mohl vypustit z pusy já jsem přece ta oběť, ale vidím, že ho to užírá zevnitř a že ho to trápí, ale já ho v tom nechám. Vytrhnu se mu a nechám ho tam stát a běžím domů. Na kopci se otočím kouká za mnou a k němu příde ta blondýna přitulí se jako tuleň, ale on ji odstrčí a nechá jí tam stát jako solný sloup a vida už ne zvířátko taky umí něco jinýho. Pokračování příště.....

---