Až slza roztaje

Až slza roztaje

Slunce, už pod událostí květina.

                 Ta hezká ne.

Hledání marné, co ptáků naobnáší pomněnky všechna.

Teskné tiše, neštestí smáčí v čekání.

Vlastně zapomeň! Všechno špatne, tak je.

Proč málokdo mlčel?

     Beznadej hluboká. Prázdnota chvilky.

Vidět začal bolest tak krásných slz na víčkách.

Sklamáním stékaj ni řasy pláč.

Vyslovená hořkost....

                      ... Si kdo světa???

Bylo tváří, niní jaře smutné dosytosti klína uklidní smích.

                     Tuší...

 Vzpomeň, za smíchem házel pohled..... 

               Vlastně větu....

                                   Duši?

Zapomeň!!!

    Vedrala, ni kývla když v tváři padal.

Když jeho pár věcí jsem.

    Telefon mi oči přiříkal,  usměj je,  zasmál.

I spousta malá je když slzička ví jak smutek přišel.

Ví, ta první, co uschla maličká.

Co my kdysi byly...

                      Zazáří slza ...

                            ... my byly žal ...