Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O slunci

22. 05. 2006
0
0
337
Autor
provozovatel

Myslíš, že ploty jsou hradby? a záhony zánovní děla? Proč usínají nad ránem Tvoje oči?

K obědu měli maso z krocana a k tomu kari rýži, malý Josef si vždy nalhával, že bude jíst zdravě, to ale netušil, co se za pár chvil semele. Zcela běžně se po obědě šel proběhnout a provětrat své staré střevíce, jež zdědil po prabratranci nemocné tety z Lipové. V primární fázi svého mladistvého rozmaru se mu však stala neobyčejná věc. Zatím co se ostatní děti zevrubně prodíraly již lehce prohnilým podzimním listím, objevil Pepa něco, co mu ještě po další roky leželo v hlavě.

Byl zvyklý škádlit a poškádlovat ostatní mladší děti, někdy i z sentimentálního uzření svobody dokonce kočky. Takové kočky pak seděly na okenní římse dlouho do noci a povídaly si prastaré báje…

 

O slunci

 

Jednou, když děda Komárek spravoval komín a kočky mrouskaly již poslední popravčí requiem jara, padl na vesnici nevýslovný splín. Nebylo pochyby, že tento paranoidní jev vyvolali právě přijíždějící potulní umělci, jež si posměšně říkali CIRKUS. Vesnice, jakožto samostatný, téměř statutární orgán, takovouto (pro přilehlé obce naprosto irelevantní) věc

nevzalo v morální a etické vědomí a proto nebylo divu, že někteří obyvatelé vísky (pro lepší příklad jmenujme například opilce Jaromíra Kvadrubu) se obávali toxikace okolí výtrusy a především chování neovladatelných exotických tvorů (pro lepší příklad jmenujme například velblouda).

Jelikož klasický řadový občan nikdy takové zvíře neviděl, nastalo v širokém, téměř pětikilometrovém okolí pozdvižení, jaké svět (taky) neviděl. V tu dobu Jaromír Kvadruba odcházel na tradiční návštěvu hostince „Malý sud“, kde ihned po příjezdu cirkusu zavládly vášnivé diskuze o problematice zdejších dožíněk. Ono se totiž řekne dožínky, ale příprava tak velké a bezesporu nákladné akce trvá někdy i více času, než se zrovna nabízí v běžném pracovním kalendáři. Jaromír si byl tohoto faktu plně vědom a proto nebylo divu, že jeho krok byl v tento čas večerní pomalý a zaslouženě trpělivý. Pečlivě jeho kroky dopadaly na vlažný asfalt, kde nebylo známek ničivých lidských kojotů, kteří několik set let usilovali o výstavbu klusácké dráhy. Co chvíli se poohlédl k rudému západu.

Každý si hledí smrti.
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru