jednoho večera (12.5.2006)

David sedí před svím počítačem a upřeně kouká na obrazovku.

Stačilo by dvakrát kliknout na zelenou květinu (květ) v pravém dolním rohu obrazovky, vybrat její jméno mezi čtyřmi jmény které mam uložené v adresáři (je to málo já vím ale mám icq teprve sedmí den) a pravím tlačítkem na myši jen jednou kliknout a pak levím na ,,odeslat zprávu´´ a bylo by to. Mohl bych jí všechno napsat o tom že jí miluju. O tom že je moje vysněná láska. O tom jak je skvělá, dokonalá........Ach bože jak já jí mám rád né miluju jí!!! Miluju Janu!!! Janičku, Janču. Ach bože prosím dej mi sílu abych jí mohl napsat jen pár řádkou. Ne. Jsem příliš zbabělí na to abych jí napsal.

David sedí u svého počítače, schrbený a nervózní. V televizi běří ,,Lepší už to nebude´´ s Jackem Nikolsnem a Helen Hunt v hlavní roli. Náhle se narovná a jako by se připravoval k něčemu důležitému. Dodává si odvahy.

Napíšu jí. Udělám to napíšu jí. Ale co? Co jí mám napsat? ,Ahoj Jani tak co jak se ti líbil fotbal?´ nebo ,Ahoj jak se pořád máš?´ To je snad ještě horší. Ach jo co jen mám udělat?

Zase se schrbí a civí do obrazovky. Náhle sáhne po ovládači a přepne na ČT 2. Tam dávají nějaký koncert. Pár sekund poslouchá a zase přepne zpět. Položí ovládač a znovu civí do monitoru. Dvakrát klikne na zelený květ a zpatří čtyři červené květy.

Á já hlupák. Promarnil jsem svou šanci. Odhlásila se, asi si šla lehnout. Jen spi má lásko a ať máš dobré sny.