Nevyžádaný mail

Dostala jsem mail. Takový ten obíhací, kterých chodí denně každému několik. Pošli přátelům poselství, lásku a pohlazení. Mám tyhle maily ráda. Neposílám je dál, ale stále mi nějaké chodí. Většinou od lidí, které znám, ale ne tak dobře, jako těch pár pravých přátel.

Ono je to s přátelstvím hrozně těžké. Moje sestra vždy měla a nejspíš i bude mít nejlepší kamarádku. Já nejlepší kamarádku nikdy neměla a nejspíš nikdy mít nebudu. Když jsem to sestře kdysi řekla, hrozně se divila a já z toho měla pocit, že bez nejlepší kamarádky nejsem nikdo. Z tohoto pocitu jsem se vyspala a oproti očekávání svého mladšího sourozence jsem se nevydala do ulic Prahy hledat nejlepší kamarádku. Vím, že kdybych tu nej nej kámošku měla, nevěděla bych si s ní rady. Co s takovou holkou dělat? V mém věku už by měla mít děti, ale o dětech já se bavit nechci, měla by mít chlapa,  o kterých mi hovory nepřijdou až tak podnětné, měla by vědět co od života chce. Mé spolužačky se dostaly do dvou stadií – buď jsou to maminy na mateřské, které zajímá většinou ta nejlepší kašička v nejvzdálenějším supermarketu nebo jsou to ambiciózní dámy, o jejichž zájmech se nemá cenu dál vyjadřovat. Nepatřím ani do jedné z těchto skupin. Nejsem na mateřské, mám práci. Dělám jí ráda. Je sice placená podprůměrně, ale stejně bych od ní nerada odešla. Ráda chodím do knihovny, na výlety, na večeře. Ráda dostávám kytky a neplánuji nic. Když chci někam jít, jdu tam. Mám člověka, na kterém mi záleží a je mi s ním dobře. Nechybí mi nejlepší kamarádka, nepotřebuji  jí. Když je mi náhodou trošku úzko, vlezu si do postele a čtu si. Kouknu z okna na mraky a je po smutku. Možná je to tím, že jsem smutků zažila ažaž. Vážím si každého hezkého momentu a nepotřebuji k tomu návod.

Přesto jsem ráda, když mi přijde mail, ve kterém někdo napíše, podívej se na mraky, stojí za to žít. Pak vím, že sice nemám nejlepší kamarádku, ale že pořád mám kolem sebe lidi, kteří si vzpomenou. A i kdyby si nikdo nevzpomněl, vezmu foťák, vylezu na kopec a vyfotím oblohu. Protože ten moment je jedinečný a bude jen a jen můj a třeba na tom kopci nakonec tu kamarádku potkám...