Dva

Leželi vedle sebe,
Tráva byla jim postelí,
vonné sedmikrásky polštářem
a mateřídouška jejich dekou.

Prsty propletené a ruce podél těl.
Leželi tak tiše a klidně.

Lidé je míjeli a zase potkávali
a přesto se nikdo nezeptal,
odkud se vlastně vzali.

Jak odcházelo léto a nastávala zima,
jejich postel nahradila studená pokrývka sněhu.

A lidé je stále míjeli a přehlíželi.

Pak jednou z jara, když slunce oznámilo svítání,
a první paprsky dotkly se ospalých střech,
pozastavila se matka z dítětem, u dvou mlčky
ležících a snících svůj věčný sen.

Pak v rohu u zdi hřbitovní,
proměnilo se místo sedmikrásek a
mateřídoušky, v rozkvetlou škálu různých květů.

Je tomu bezmála dvacet let, co ruku v ruce
matka s dcerou zasadily nové květy,
na osamělý hrob těch dvou.