POSLEDNÍ NOC

POSLEDNÍ NOC

Sedím u stolu,

hodiny nad vý

a svými černými pařáty odpočítávají noc.

Tik tak,tik tak

Obdařím své pivo skelným pohledem a ze

sklenice pomalu ubívá.

Tik tak,tik tak

V lokále nezbyl nikdo.Jen já,a moje sklenice,na soukromém večírku

pro zvané,který má přejít svou délkou do věčnosti.

Tak to cítím.

A ty hodiny.

Sleduji tu otupělou přítomnost,

oknem do zahrady všedního života noci.

opilí policista brouzdá po chodníku a sem tam se pohupuje do rytmu ručiček zlích hodin.

Z další sklenice zbyla už jen půlka.

Krátký záblesk plamýnku ohně.

Cigarety škodí zdraví,je napsáno

velkým písmem na obalu.

Vykouzlím na svém strhaném obličeji krátký

arogantní opovržliví úsměv.

Hlavou mi běhají myšlenky.

Když nevíš co dál,směj se,říkávala babička.

Babiččin

obličej pohlasl s dalším vypitým pivem.

Tik tak,tik tak,zní prázdnotou.

Honem,pod sem,Petr už jede sám na kole,

zní prázdnou hospodou v prázdné duši.

Smích,pláč.

Lidé odchází a přichází,

smích,pláč.Všechno musí někdy skončit.

Na stěně hrají stíny divadlo.

Kmitají sebou ve slabém světle žárovky.

Jeden se však zdá být větší.

Jakoby vystupoval ze stěny a chtěl vylézt.

Vlézt mi do srdce,do hlavy a tam klovat,

prožírat se dál a dál,

až už nezbude nic,jen ta sklenice piva.

Litujeme,říká ten stín.

Litujeme,jste příliš starý.

Litujeme,nemáte kvalifikaci.

Litujeme.Litujeme.Litujeme.

Ruce svýrají pistoli,

přiložit k uchu,

vystřelit.

Kolem stíny,

opilí policista,

sklenice piva,

pohasínající cigareta,

litujeme,

výstřel.