Jak se Marek stal vegetariánem aneb alíkový guláš

 

 „Co to tu voní?“ zeptal se Marek, když přijel s přítelkyní Arankou ke svému dědovi

a babičce.

„Ale, vařím oběd“ odpověděla babička a dodala: „Děda byl včera lovit, viď Karle?“

„No, Marku, byl jsem si zavzpomínat na staré časy,“ řekl děda a odešel čistit svůj myslivecký oblek od krve.

Babička už začala dávat na stůl, a tak zavolala: „Karle, oběd, ale rychle!“

Děda přiběhl celá uřícený a babička řekla: „Ses moh‘ aspoň umýt, když tu sou lidi, ne?“

„Ta krev nejde dolů z těch ruk.“ odpověděl děda.

Marek se dědy zeptal: „Mohl by jsi nám povyprávět svůj úžasnej zážitek?“

A tak děda začal vyprávět.

 Tak jsem se předevčírem rozhodl, že si půjdu prohlídnout svůj les a trochu si zalovit.Připravil jsem si svoji doma vyrobenou brokovnici s upilovanou hlavní a teflonem potažené broky.Šel jsem najít vodítko na mého loveckého irského vlkodava Alíka.

A Marek řekl: „A dědo kde je vlastně Alejk?“

On na to: „Počkej, šak ho uvidíš a neříkej mu po pražsky!“

Děda pokračoval. Když jsem našel vodítko a ostatní věci, tak jsem odešel do našeho restauračního zařízení prodiskutovat s kamarády svůj úmysl a samozřejmě se posilnit. S sebou jsem měl psa i brokovnici, oblek na sobě, tak jsem si řekl, že se posilním opravdu dobře a zůstanu až do rána. Z hospody, a teď se do toho vložila babička: „Tak tys byl v hospodě,jo?“

„V restauračním zařízení!“ opáčil děda.

Takže odtamtud jsem jistým slalomovitým krokem zamířil přímo k lesu. U prvního smrku jsem si uvědomil, že si musím odskočit. Tak jsem začal hledat vhodné místo, díval se kolem sebe a nejednou všude kolem mě pobíhaly bílé myši. Tak jsem zahájil střelbu do země a omylem jsem si prostřelil nohu. V tu chvíli mi došlo, že myši jsou výsledkem mého nočního posilňovacího soustředění. Vykonal jsem potřebu a šel dál. A pak se to stalo. Uviděl jsem stádo srnek.

 Babička mezitím nalila všem guláš, začali jíst a děda pokračoval.

 No, když jsem tam ty srnky viděl, tak jsem si pomyslel: „Už docela dlouho nebyla na oběd zvěřina.“ Vystřelil jsem poprvé- vedle, podruhé- do stromu, potřetí- ano trefa! A běžel jsem k srnce a odnesl ji domů. Babička se taky posilnila a řekla, že uvaří zvěřinový guláš.

 A Marek povídal: „Ale zvěřina chutná trochu jináč, víď?“

„Nepřerušuj!“ zakřičel děda.

 Dneska jsem se probudil a cítil guláš, tak jsme si s babičkou dali na snídani .A pak jsem vyšel ven. Uviděl jsem špalek a na něm psí kůži a hned mi to došlo

 Markovi to taky došlo a zakřičel: „Fůj, to je ale hnusný!“ a vyběhl ven a začal zvracet. Zato děda, babička a Aranka jedli klidně dál a ještě se pohádali o to, kdo dojí zbytek po Markovi, protože pes jaksi nemůže.

 Po chvíli se Marek vrátil a celý zelený prohlásil: „Ode dneška jsem vegetarián, už se mi nestane, abych snědl svýho mazlíčka.“