"Konec návštěvy!" ozvalo se z chodby a dveře se otevřely.

A udělal na něj dlouhý nos.

Pan Tau měl ten den děsnou chuť sklouznout se nahý po koberci a popálit si koleno,
ale raději si nastrčil klobouk více do čela, aby mu mouchy neokukovaly pleš.
To byl také jediný pohyb na který se zmohl. Nevěděl totiž, jak se dostat ze svěrací kazajky. Otvírák kazajek (s vývrtkou) dostala při rozvodu paní Omega.

Přesky z bílé košile cinkaly a pan Tau nemohl ani křičet, ale mohl se konečky prstů
opratně poškrabat na páteřní kůstce.
"To je pech," řekl si. "Nebo neplecha," dodal. "Nebo jsem na plech," povzdechl si. "Nebo nevim," připustil. A tak se stalo, že i textilem mírně ups... ustil.

Znalci ví, že to je samozřejmě v dobře zapošité kazajce nemožné, takže se to naštěstí nestalo. Vyústění bylo pevně staženo dentální nití.
Z chodby byly slyšet kroky.Po chvilce se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Pan Alfa. Byl to první manžel paní Omegy.V ruce plné svalů pevně svíral otvírák. V ruce plné špeků držel dost neobratně kofolu.

Měli mezi sebou spoustu konfliktů,
ale jejich oči se zamilovaně stočili ke kofole.
Dneska nic řešit nebudou.
   

"Dej mi sosa," řekl Tau.

"Leda lososa," řekl Alfa.

"Budeme losovat," řekl Tau.

"Nebo nevim," řekl Alfa.

---