Odvetné akce

     Výzkum může dělat prakticky kdokoli , kdo bude ochotný věnovat mu několik málo minut svého času. Je pouze zapotřebí splňovat několik drobných podmínek, které vlastně plní funkci jakýchsi zkvalitňovatelů struktury daného projektu, jelikož svými podněty rozšiřují úhel rozsahu, který bude určovat, jak velká část populace bude jeho účinkem zasažena a bude ho moci využít ku svému prospěchu. Při samotném shromažďování informací přímo v terénu je nezbytné vědomí, že všichni živí účastníci onoho aktu hry (=té konkrétní situace) jsou lidé, a ti jsou jak známo vlastníci určité psychologické povahy, což znamená, že mají své silné i slabé stránky. Je pozorovatelné a vyzkoušeníhodné, že lidé s větší pravomocí (revizor versus černý pasažer) se ve „své situaci“ dají stěží porazit, protože to jsou oni, kdo drží běh událostí ve svém řízení. Jsou totiž v právu díky obecně závazným pravidlům Pražské dopravní společnosti, které řeší mimo jiné sankciování spoluobčanů bez platného jízdního dokladu. Taktéž je na jejich straně výhoda, že oni jsou ti, kdo nám vstupují do života (my je přeci nevyhledáváme), tudíž oni jsou aktivní činitelé řízení přítomnosti. Avšak to pouze do okamžiku, kdy my se po počátečním překvapení rozhodneme akceptovat, že máme schopnosti na převzetí iniciativy. V tomto okamžiku bychom si měli uvědomit, že pro převrácení převahy musíme změnit okolní realitu, což provedeme velice jednoduše pouhým vysednutím z dopravního prostředku (to v případě, že cestujeme tramvají). Tímto aktem (=změnou lokace) se celé prožívání světa přesune do jiného programu (=situace), ve kterém už to budeme my, kdo bude mít navrch. Měli bychom však držet na zřeteli, že i my jsme lidé, a proto se na nás projevují stavy našeho prožívání, takže i naše osoba (=figurka v sociální hře) prozradí známky např. lživého chování. Proto není od škody mít připravených několik pohádek o důvodu našeho přání opustit dopravní prostředek. Pro tento účel by se vyplatila znalost okolí trasy, abychom se mohli v našem vyprávění (ať už více či méně pravdivém) opřít o reálné styčné body ve všeobecně závazném okolním světě (=všeobecné realitě), který revizor buď může znát, a proto pozná, že mluvíme pravdu, a nebo ho znát nebude, a my mu tedy můžeme dokázat, že nelžeme, což provedeme na základě vlastnooční zkušenosti, kdy revizorovi ukážeme to „sklenářství, do kterého zrovna jdeme“. Tímto aktem v podstatě rozšíříme revizorovi obzory, protože i revizor touží vědět, jak svět funguje, tudíž i informace o různých „podnicích“ se mu v budoucnu můžou (a pravděpodobně budou) hodit.

            V sociální interakci chce každá strana něco získat (my jako černý pasažer se chceme vyhnout platbě cestovní přirážky, a revizor chce dělat svoji práci, potažmo chce mít svůj podíl ze zisku). Pokud bude uspokojena pouze jedna strana, bude možné, že druhá strana se bude cítit poražená, což může vyvolat tkz. „Odvetné akce“.