Večer

Jako drak, jenž dobývá nebesa,

prolétl mezi mraky

a skolen šípem jasného slunce

padl na zelenou řízu země.

Oblaka vzlínala od země k nebesům

a zakrývala pohled smrtelníka.

Kdo je zas spatří

mýma očima

v den jako tento?

Kdo zase uslyší

zpěv černých fénixů

v tichý podvečer?

Kdo zase provoní

duši svou

květy pomerančovníku

sladkého medem mladých včel?

Kdo zase pozdvihne

číši čaje synů pouště

na počest životu?

Komu bude v duši hrát

hudba vod vzdálených zemí?

Najde se takový, který se podiví

kráse večera v oparu?