Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCtirad a Vilma
04. 06. 2006
0
0
1014
Autor
Sioban
Už od samého rána padal sníh. Ctirad stál na vrcholku kopce a pozoroval padající vločky – každá jiná a každá dokonalá. Byla polovina čtvrtého měsíce v roce a měli přicházet známky jara, ale pořád nic. Vilma se podívala na svého druha a tázavě zvedla obočí.
„Nikde nic. Ani stopa.“ Řekla.
„Kde jen může být už druhý měsíc ho stopujeme a teď se nám ztratil.“
„Není divu, sníh už otisky dávno zavál a v tomhle hustém sněžení není vidět ani na pět metrů“
„Vždyť jsem ti říkal, že se nemáme zastavovat v tom hostinci. Jenže ty seš furt tak nadržená!!!“ Vyštěkl na ni.
„No a co? Tak půjdem do nejbližší vesnice a začnem znova.“ Navrhla Vilma.
„Začít znova?“Vytřeštil očí „to nemá smysl. Dávno ví, že jdeme po něm. Určitě se obklopil štítem neprostupné aury. Už ho nenajdeme.“
„A co řekneme Iserith?“
„Že nám zmizel“ odpověděl.
„Ale to nedostaneme odměnu!“
„Pořád bys chtěla prachy“ povzdechli si nad neomaleností své společnice.
„Peníze potřebuje každý. Jen ty bys pořád žil z vody a kůrky chleba“ už byla hodně vytočená. Stačilo trochu a byla schopna se sním poprat.
Najednou se před nimi objevil slabý záblesk. Ctirad tak tak stihl zvednout levou ruku, kterou v příštím okamžiku prostřelil šíp jež by ho jinak zasáhla do krku a jistě zabil.
Vilma udělala rychlý pohyb rukou a další střela neškodně padla na zem.
Mezi nimi stáli dva elfové s napjatými luky a starý muž.
Elfové znovu vyslali šípy k cíly. Ctirad taseným mečem šíp zneškodnil. Vilma nestihla zareagovat. Šíp si našel svůj cíl, trčel ji v noze. Klesla na kolena do sněhu. Panenská bělost se začala červenat krvi. Elf tasil a mířil jí na hrdlo.
Hraničář ránu vykryl a úžasnou piruetou usekl nepříteli hlavu. Druhý se skácel po té co mu v hrudi uvízla dýka hozená Vilmou.