Mírně depresivní úterý

Jen slova co plynou do telefonních drátů.

Pár slibů, tužeb a nesplněných snů,

pár tichých výpovědí, myšlenkových zkratů,

minuty do konce, přebytečných dnů.

Ohnivé paprsky co nespálí, jen zebou.

Omšelé citace, tak neomšelých děl,

sám tolik v citu jsem, ač duše má je s Tebou,

prázdnota v plnosti, dvou spojených těl.

Kouzelnou krajinou na zapuštěných slovech

obchází samota, obchází nás strach,

ostnaté hrazení na přeplněných stolech,

snáší se jiskření, kamení a prach.