Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedeep_00
08. 06. 2006
0
0
605
Autor
thn
Hluboko ve tmě, v nekončícím slizu nadějí a smutku.
Dostává se dovnitř jinými cestami nahodile a pokoutně.
Chystá se ke skoku a ostatní se jen krčí.
Maličké stvoření s huňatým kožíškem se dostává do transu.
Z jedné strany zní naděje, nemůžeš s tím ale nic udělat. Dostane tě - vždycky. STOP
Budeme se smát, mhouřit oči, čekat, mluvit, povídat, dostávat se dál.
Perfektní voják stojí na stráži, z dálky se ozývá výbuch smíchu s nikdy nekončícím vodopádem slov, který tě zaplaví, zahryzne do svalu a nepustí. Bolí.
Přidávají se hlasy, nemnoho ale silné. Utichají a unikají. Starý otec dívá se na minulost.Spokojený není ale už není úniku, bude se ničit, bořit pálit ztrácet, unavovat, hlásit. Na obzoru se zjevuje naděje, stejně jako v dálce vycházející slunce plné chaosu a bezpráví. Nikomu nepomůže, vše jde klidně dál, nerušeno ve své pouti světem, jenž pro černou nemá pochopení. Nikdy se jí nepřizpůsobí, pořád zde budou útoky, hranice, inkvizice, boje, půtky, šarvátky, zranění. Obvazovat si tisíckrát otevřené rány nemá smysl, sypat do nich sůl však také ne. Nebudeme přece tak hloupí, abychom podlehli tomu hlasu, který volá pořád dál. Vše se spojuje do jednoho a jedno dál pokračuje. Tisíc hlasů v jednom chorálu - vše je ztraceno - význam nemá nic než každá jednotlivá částečka která nás obklopuje a ničí. Seřezává a drží, pouští a svazuje.Vojsko povstává ale platné mu to nic není. Pořád zas a znovu nebude už východiska. Nastává chaos, nekonečný pořádek kdy vše je na svém nesprávném místě trůnící tak, jak někdo nařídil a uchoval.
Neschováš se. TEĎ!
Dostává se dovnitř jinými cestami nahodile a pokoutně.
Chystá se ke skoku a ostatní se jen krčí.
Maličké stvoření s huňatým kožíškem se dostává do transu.
Z jedné strany zní naděje, nemůžeš s tím ale nic udělat. Dostane tě - vždycky. STOP
Budeme se smát, mhouřit oči, čekat, mluvit, povídat, dostávat se dál.
Perfektní voják stojí na stráži, z dálky se ozývá výbuch smíchu s nikdy nekončícím vodopádem slov, který tě zaplaví, zahryzne do svalu a nepustí. Bolí.
Přidávají se hlasy, nemnoho ale silné. Utichají a unikají. Starý otec dívá se na minulost.Spokojený není ale už není úniku, bude se ničit, bořit pálit ztrácet, unavovat, hlásit. Na obzoru se zjevuje naděje, stejně jako v dálce vycházející slunce plné chaosu a bezpráví. Nikomu nepomůže, vše jde klidně dál, nerušeno ve své pouti světem, jenž pro černou nemá pochopení. Nikdy se jí nepřizpůsobí, pořád zde budou útoky, hranice, inkvizice, boje, půtky, šarvátky, zranění. Obvazovat si tisíckrát otevřené rány nemá smysl, sypat do nich sůl však také ne. Nebudeme přece tak hloupí, abychom podlehli tomu hlasu, který volá pořád dál. Vše se spojuje do jednoho a jedno dál pokračuje. Tisíc hlasů v jednom chorálu - vše je ztraceno - význam nemá nic než každá jednotlivá částečka která nás obklopuje a ničí. Seřezává a drží, pouští a svazuje.Vojsko povstává ale platné mu to nic není. Pořád zas a znovu nebude už východiska. Nastává chaos, nekonečný pořádek kdy vše je na svém nesprávném místě trůnící tak, jak někdo nařídil a uchoval.
Neschováš se. TEĎ!