Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
...napsáno v mírném alkoholovém opojení u krbu v jedné moc fajn hospůdce na stráni pod lesem.
Dostávám se do varu,
toužím po Tvých rtech už zase,
sedím, piji víno u baru,
s Tebou na zádech sundám ti pouta čase!
Musíš už jít? Lásko roztrhej mě na tisíc kousků, protože já musím být pro Tebe, pro mě, pro nás, uvařím svou kůži, je rudá do žáru, kouří se ze mě - mám slabost v hlase.
Žádná panenka nemá černé vlasy a hnědé oči,
prošel jsem je všechny, všechny!
O bolest prosím!
Chtěl jsem si tě koupit domů, do sametové postele tě položil! V krbu už oheň uhasíná - i do něj bych přiložil, a nechal shořet mé prsty do páru! Chci shořet, shořet! Mám bratra ohněm, může už dnes chořet, musím být jeho koněm.
Je už zestárlý a doba ho dostala,
jako spousty lidí, tváře mu strhala,
je na cestě, Bože zastav ten vůz!
Neubrzdí to a já budu zase držet půst.
Zkřehni mi v dlaních,
křičím já - Paní!
Maminko, musíš mi odpustit!
já mé city svobodně propustil...
Ty jsi mi dobře radila, drž je na uzdě v ohradě, nepouštěj ty koně ven, jejich síla by tě ranila.
...vidíš, dnes jsem pošlapán jejich kopyty, jejich stopy se mě do těla, do země vryly.
...říkají mi lidé - a co ty jizvy na tvém těle?
Jsi hrdina žes' přežil tak skvěle!
...prstem mi přejedou po jizvě na tváři...
- au! ta pálí - kovali ji jistě dobří kováři!
Tak říkám jména... Lenka, Petra, Veronika, Niki, Beuška, Renata, Elvíra, jen ta poslední vše v jedno skula, říkají - \to odmítám!\ Proklínám...
Usměji se - nevíš že já jsem od dob Niki prokletý?
Končíš, víš, že jsem staletý,
kostřička, protěný košík soli,
bolí to Tebe? Bolí to bolí?
Vidím trošku rozmazaně - to je ta voda v mých očích, jen ta sůl trošku klame, plameny proudem stočím. Dva lidé na stole hrají šachy, jich se víc bojím než srdce plynoucího z Tebe. Jediné slovo nabývá významů tisíců, není v něm prostoru ani času. Sníh už nenapadne, prorok říká,
bude jen vždy bláto a léto, nikdy zima!
Chopin, Mozart, Čajkovskij, Mahler, Grieg,
to byli panečku ale rváči!
Víš co bude zítra? Nevím, ale vím co je dnes, v tuto hodinu,
minutu, vteřinu, v tento okamžik.
Budu Ti tyto řádky číst - možná už zítra, pozítří, držet v ruce hustě protkaný list, řádky kouzel, snů a přání, je tak dlouhý až u země se válí.
Písmák