Budík

Už zase zvoníš? Křápe starý,
vší silou mrštím tebou proti zdi.
Stále se klepeš v roztoužení,
a voláš, vstávej, zvedni se a jdi.

Kdysi mě hladil libozvučným tónem,
dnes vzbuzuje mou nechuť naslouchat.
Po ránu křičí, třese se a sténá,
a neví, chudák že ho nechci znát.

Už zase zvoníš? Poslouchej a mlč,
zvuk tvůj mou nechuť vzbuzuje.
A moje srdce, které staré ještě není,
rychleji tepe, v spáncích pulzuje.

Zazněla rána, kov o stěnu se tříští
a vzduchem letí starý ciferník.
Ručičky času, po zemi se válí,
je konec křiku, bohu dík.